Tak trochu moderní Locika. | Všechno, úplně všechno (Nicola Yoon)

27. října 2017 v 17:33 |  Knižní recenze
Všechno, úplně všechno (Nicola Yoonová)
Původní název: Everything, Everything
Rok vydání: 2015
Žánr: young adult, contemporary, dívčí román
Počet stran: 296
Nakladatelství: Jota
Vazba: pevná s přebalem

Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná "lovestory", která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala. Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním - obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či ilustrace.

Madelinin život je už osmnáct let stálý a neměnný, každý další den úplně stejný jako ten předchozí. Až do té chvíle, kdy se do vedlejšího domu přistěhuje nová rodina a sympatický kluk Olly. V tu ránu se všechno mění, protože se do něj zamiluje. A když je člověk zamilovaný, dělá bláznivé věci. Madeline není jiná. Zní to jako výborný námět, no ne? Jsem si jistá, že příběh vzal hodně lidí za srdce.

Všechno, úplně všechno není nijak dlouhá knížka. Najdete tu krátké kapitoly a nejpodstatnější na ní určitě je její grafické zpracování. Obrázky, printscreeny, výňatky z Maddyina slovníku, z chatu, minirecenze hlavní hrdinky… To všechno dělá z knížky něco unikátního.

MADELININ SLOVNÍK

oceán, -u m Nekonečná část vás samých,
o níž jste sice nikdy nevěděli, ale měli jste
podezření, že existuje.
(Slovník spisovného
jazyka M. Whittierové, 2015)

Možná ale právě proto, že samotný text už tak unikátní není a je ho spíše méně než více, nedokázala jsem se do něj správně zakutat a příběh správně procítit. Všechno, úplně všechno mi tak připomnělo Hvězdy nám nepřály - v tom smyslu, že kdyby knihu napsal někdo jiný, mohla by být mnohem lepší. Netvrdím však, že text celkově stál za starou bačkoru, ve skutečnosti se v něm dala najít spousta dobrých myšlenek a hezkých citátů.

"Láska nemůže člověka zabít," papouškuju Karlina slova.
"To není pravda," odpovídá máma. "Kdo ti to prosím tě řekl?"

Na postavách mi bohužel během čtení příliš nezáleželo. Možná za to mohlo právě ono zpracování textu. Sympatická mi připadala snad možná jen ošetřovatelka Karla. Madeline byla na můj vkus od začátku (až nereálně) příliš pozitivní - já bych po osmnácti letech života v jednom domě taková určitě nebyla. Občas by si za svoje chování zasloužila proplesknout (například na konci po jisté události byla příšerně protivná, opravdu jsem její změnu myšlení nepochopila). Olly mi na začátku připadal s jeho zálibou v lezení po stěnách a všude možně jako pěkný podivín, později to však bylo lepší.

Co podle mě v celé knížce skřípalo, bylo autorčino zacházení s Madelininou nemocí. Ne že bych tomu nějak rozuměla, ale podle mě člověk, jenž je alergický na celý svět, může jen těžko jíst to, co běžní lidé. A ať mi nikdo netvrdí, že se návštěvníci, kteří přijdou do Maddyina domu, nemusí okamžitě převléct a stačí jim pobyt v jakési dekontaminační místnosti… Navíc se mi nezdá, že by mohla žena v Kalifornii jen tak zavřít svoje dítě na osmnáct let do domu, jen na základě jejího vlastního vyšetření, bez žádné oficiální diagnózy. Na tom si autorka určitě mohla dát víc záležet.

Kladně však určitě hodnotím konec, který mě překvapil, i když je zase pravda, že to z knihy v závěru udělalo typické nevybočující young adult dílko. Je mi trošku líto, že mě příběh neoslovil tolik jako ostatní.


Na slovíčko o obálce… Musím říct, že kdyby nebyla knížka filmově zpracována, nejspíš bych si ji nikdy nepřečetla. Může za to její obálka prvního vydání, kvůli níž jsem si prvně myslela, že se jedná o čtení pro děti. Nebylo nic překvapivějšího než potom zjistit, že je hlavní hrdince už osmnáct. No a protože vždycky čtu jako první knížku a až potom se dívám na filmové zpracování, udělala jsem to i v tomto případě. Nakonec mi film připadal lepší než knížka, přestože i ten měl svoje mouchy.


Knížku doporučuji především těm, kteří si libují v romantických zápletkách a krásných citátech. Všechno, úplně všechno nebylo špatné, ale podle mě se v tomto žánru dají nalézt i lepší, silnější knihy jako například moje oblíbené Všechny malé zázraky. Knihu v závěru hodnotím jako takový průměr a dávám jí 3 hvězdičky.
 


Komentáře

1 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | E-mail | Web | 27. října 2017 v 18:59 | Reagovat

To vypadá zajímavě

2 Camilla | Web | 27. října 2017 v 20:43 | Reagovat

I když romány moc nemusím, tohle vypadá zajímavě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz