Jak proměnit příběh v drahokam. | Betačtenáři

8. listopadu 2017 v 19:43 |  Mezi námi pisálky
Pokud stejně jako já píšete, možná to znáte. Ten významný moment plný vzrušení, kdy u svého příběhu uděláte poslední tečku. Zrovna jste dopsali báseň, povídku, román - co přesně je jedno - a konečně svoje dílo můžete někomu dát k přečtení. Nedočkavě čekáte, co vám k tomu daný člověk řekne, a když se ho na to můžete konečně zeptat, on ze sebe vypraví jen: "Jo, bylo to fakt dobrý."

Něco takového je opravdu k vzteku, obzvlášť pokud člověk zrovna četl román, na kterém jste pracovali rok nebo i déle. Naštěstí tu jsou ti druzí - čtenáři, kteří si vaši práci pozorně projdou a kriticky zhodnotí. Pochválí, co se jim líbí, ale pokud se jim něco nepozdává, otevřeně to přiznají.


"Betačtenáři jsou velkorysí lidé, milovníci knih, kandidáti na vylívání zlosti, kteří jsou ochotni si přečíst tvůj neopracovaný kámen a pomoct ti jej přetvořit v drahokam."
- Kate M. Colby

Říká se, že když člověk něco dopíše, před zveřejněním (ať už třeba na blogu, nebo v podobě opravdové knihy) by to měl dát někomu přečíst, ideálně více lidem. Nejlepší je začít na čísle tři, pokud se totiž něco jednomu líbí a druhému ne, ten třetí může rozepři snadno rozhodnout.

"Nedokážu psát bez čtenáře. Je to stejné jako polibek - ani na ten nejde být sám."
- John Cheever

Stejně tak se ale říká, že mezi takové betačtenáře nepatří nejlepší přátelé, partner nebo rodiče, protože vám neřeknou upřímný názor. Nechtějí vás totiž trápit, snižovat vaše nadšení nebo vás jednoduše ranit. Myslím si však, že je na každém, aby osobně posoudil, jak na tom jeho známí jsou, jestli k sobě navzájem dokáží být upřímní. Mně se například při čtení kamarádka rovnou zeptá, proč hlavní hrdinka tolik řeší jednu věc, a kamarád mi nedokáže zatajit jedinou negativní kritiku, protože ví, že to na něm okamžitě poznám. Co si o tom myslíte vy? Ve skutečnosti si sebe samotnou neumím představit, jak svůj text posílám na posouzení někomu cizímu. Patřím mezi paranoiky a vlastně se mi ta představa vůbec nelíbí.


SCHOPNOSTI DOBRÉHO BETAČTENÁŘE
Pokud jste stejní blázni jako já, musí váš betačtenář vynikat ve dvou oblastech (a je úplně jedno, zda se jedná o známého nebo někoho téměř cizího):

1. Schopnost vytvořit konstruktivní kritiku. To znamená, že by čtenář neměl jen chválit (pokud tedy nejste naprostí géniové, já tedy určitě ne :)), ale taky ani jen kritizovat. Je potřeba, aby člověk argumentoval. Aby řekl, nejen co se mu ne/líbilo, ale taky proč. Vůbec nejdůležitější oblasti, kterých by si měl správný betačtenář všímat, jsou nelogičnosti, části, kterým nelze porozumět, málo propracovaná místa, nadbytečný text, po jehož vyškrtnutí by se v příběhu nic nezměnilo, nereálné dialogy nebo plynulost textu. Takový betačtenář by však neměl něco úplně sám přepisovat, ale pouze na danou věc upozornit. Autor si s tím přece dokáže poradit sám. Ostatně je ten příběh jeho.

Kritika #1: "Hlavní hrdinka je mi fakt nesympatická. Myslím, že by se místo pletení měla věnovat spíš malbě, co říkáš?" K ničemu.
Kritika #2: "Ve třech větách po sobě opakuješ slovo pokoj." Výborný postřeh. To zapracuju!
Kritika #3: "Hele, proč tady má Sára hnědé vlasy? Před dvěma kapitolami byly blond." Super.
Kritika #4: "Teď jsem dočetla tvoji povídku. Je fakt dobrá. Co víc k tomu říct? Prostě umíš vážně dobře psát." A ven!
Kritika #5: "Myslím si, že tahle část neposouvá příběh moc kupředu. Je opravdu nutné, aby hlavní hrdinka kamarádce nad kávou převypravovala události, když jsme o nich celou dobu předtím četli?" To rozhodně stojí za uvážení!

Žádnou kritiku by si autor podle mě neměl brát příliš osobně. Všichni se lišíme a máme rádi něco jiného. Pokud máte talent na psaní, sami poznáte, co z kritiky do příběhu zapracovat a nad čím mávnout rukou.

2. Trpělivost a psychická odolnost. Když mi někdo něco na příběhu vytkne, občas (ehm) bývám opravdu hrozná. Jsem takový nevděčník, že dobrá kritika mě příliš nepotěší, zatímco ta negativní mě dokáže téměř uvrhnout do deprese. I nejnevinnější kamarádčin komentář se mi dokáže usadit v hlavě jako malý červíček a napáchat tam pěknou paseku.


"První verze čehokoliv je vždycky pod psa."
- Ernest Hemingway

Nejhorší je, když se výtce začnu bránit a svoje stanovisko obhajovat. Kamarád už kolikrát říkal, že by mi nejraději vůbec nic nevytýkal (chudák, ten si toho už se mnou zažil :D). Hlavní však je, že to nakonec vždycky dobře dopadne. Většinou negativní kritiku nakonec uznám, to, co mi betačtenář vytkl, přepracuju, a příběh je v závěru mnohem lepší. A tak se z neopracovaného kamene stane i přes všechny peripetie krásný drahokam. Aspoň podle mého názoru :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz