Nejlepší YA contemporary, které jsem v poslední době četla

2. listopadu 2017 v 10:21 |  Na slovíčko o knihách
Se mnou je ta obtíž, že na všem neustále hledám mouchy. Takže když už se mi něco opravdu líbí, je to zázrak. Poslední dobou jsem si začala všímat, že mě young adult contemporary začalo bavit víc než fantasy a dystopie. Z mého pohledu si to docela zaslouží, protože mi i na napsání připadají těžší. Samozřejmě, při tvorbě fantasy nebo třeba těch dystopií potřebujete notnou dávku fantazie, ale napsat zajímavě život teenagera, který je ve většině případů vlastně docela nudný… to je podle mě leckdy umění. Konec řečí, tohle jsou knihy, které řadím nejen mezi svoje nejoblíbenější contemporary, ale mezi svoje nejoblíbenější kousky v knihovně vůbec.



Všechny malé zázraky (Jennifer Nivenová)
Nádherný a zároveň velmi silný příběh. Knížku jsem četla při cestování autobusem, což nebyl nejlepší nápad. Oči jsem měla zalité slzami a musela jsem se hodně ovládat, abych se před lidmi nerozbrečela. Dohnala jsem to pak při dočítání doma. Poznámka autorky o tom, že je příběh prakticky založený na skutečné události, mě šokovala. Všechny malé zázraky jsem měla jen půjčené z knihovny, ale po přečtení jsem usoudila, že se jedná o knížku, která by neměla chybět mezi mými oblíbenými kousky doma. Od té doby hledám knihu, která by mě podobně zasáhla, ale zatím marně. Kam se na Všechny malé zázraky hrabou takové Hvězdy nám nepřály nebo Všechno, úplně všechno :) Letos jsem se nemohla dočkat další autorčiny knihy s názvem Tíha vesmíru, ale ta mě bohužel zklamala. Uvidím, s čím přijde Nivenová příště. Prozatím si brousím zuby na Tisíc polibků od Tillie Coleové a Uvnitř mé hlavy od Francescy Zappiové, ale těžko říct, jestli mě některá z nich zasáhne tak jako Všechny malé zázraky.


Dám ti slunce (Jandy Nelsonová)
Dám ti slunce je vlastně takovým malým uměleckým dílem. Zápletka knihy není nijak složitá, v tomto případě jde však o to, jak je podaná. Čtenář se postupně pídí po tom, co se vlastně stalo, nikdo mu to nenaservíruje přímo na talíř. A to se mi včetně střídání pohledů dvojčat ohromně líbilo. Člověk je až překvapený, kolik lásky, ale také žárlivosti a zla v sobě sourozenci mají, jak moc si jsou schopní navzájem uškodit a ublížit. Kdybych neměla podobné zkušenosti, ani by se mi nechtělo věřit, že je něco takového možné. Spisovatelka má opravdu zvláštní způsob psaní, který je na jednu stranu krásný, na druhou na mě vždycky její postavy zpočátku působí tak trochu cákle. To vlastně po celou dobu, jen to po začtení už tolik nevnímám.

Před Dám ti slunce jsem ještě četla autorčinu prvotinu Nebe je všude, která mě ale vůbec neoslovila. Bylo to celé divné a nejvíc z toho všeho hlavní hrdinka. Jsem ráda, že jsem autorce dala ještě druhou šanci a ona mě příjemně překvapila. Teď nedočkavě vyhlížím její další knihu, která se bude jmenovat Fall Boys & Dizzy in Paradise a vypráví příběh o třech sourozencích, dvou chlapcích a dívce, jejichž otec před roky za záhadných okolností zmizel. Při psaní autorku bohužel zdržuje tvorba scénáře k filmu Nebe je všude (pf).


Chvíle před koncem (Lauren Oliverová)
Když jsem se do Chvíle před koncem pustila, nikdy by mě nenapadlo, že ji budu řadit mezi svoje nejoblíbenější knížky vůbec. Hlavní hrdinka má zdánlivě všechno, co by si mohla přát, ve škole patří mezi populární, má (prý) skvělého přítele, kamarádky a perfektní život. Alespoň si to tedy myslí. Zpočátku mi připadala tak nesympatická, až jsem přemýšlela, že bych knížku odložila. Ale protože knihy vždycky dočítám, zjistila jsem, že taková Sam byla jen proto, aby vyspěla, pozměnila svoje myšlení. Chvíle před koncem je celá o tom, jak se hlavní hrdinka vyvine a jak pozná, co je vlastně dobré a co dělala špatně. No a pak je tu taky ta věc s tím, že neustále zažívá jeden a ten samý den dokola… a na jeho konci vždycky umře. Dalo by se tedy říct, že Chvíle před koncem je se svými mysteriózními prvky trošku jiné contemporary než první dvě zmíněné. Ale pořád stejně dobré.

Podle knížky byl natočený i film, který mě ale už tolik nezaujal. Jednoduše zafungovalo pravidlo, kdy je knižní zpracování lepší než to filmové :) Oproti knize bylo vysloveně nudné. Od autorky u nás vyšlo poměrně dost knih, ale nemají nějak závratné hodnocení, a to mě trošku od jejich čtení odrazuje. Zatím jsem přelouskala její sérii Delirium a ta se mi líbila, i když na Chvíli před koncem teda neměla :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz