Šest psanců a jedna sebevražedná mise. | Šest vran (Leigh Bardugo)

26. listopadu 2017 v 10:08 |  Knižní recenze
Šest vran (Leigh Bardugo)
Původní název: Six of Crows
Série: Šest vran (1.)
Rok vydání: 2017
Žánr: young adult, fantasy
Počet stran: 384
Nakladatelství: Fragment
Vazba: vázaná s přebalem

Ketterdam - rušné přístavní město, kde se dá za peníze koupit naprosto cokoliv. Nikdo to neví lépe než Kaz Brekker, fenomenální podvodník a zloděj. Neštítí se žádné špinavé práce a dokáže vybruslit z každé situace. Jednoho dne dostane nabídku, na kterou by kývl jen šílenec. Pohádková odměna však několikanásobně převyšuje všechna nebezpečí, která ze sebevražedné zakázky plynou. Sám to ale nezvládne. Bude potřebovat další pomocníky… Trestance prahnoucího po pomstě. Zázračného střelce se slabostí pro hazardní hry. Černou ovci z prominentní rodiny na útěku z domova. Špiónku pohybující se neslyšně jako stín. Dívku využívající svoji krásu jako smrtící zbraň. Šest nebezpečných psanců se pokusí o nemožné - vloupat se do Ledového paláce, nejstřeženější pevnosti světa. Kdo z nich přežije? Jaká tajemství vyplavou na povrch? Odvrátí nebezpečí, které hrozí světu?

Upřímně? Na začátku pro mě bylo Šest vran docela trápení. Autorka představovala svůj svět, postavy a celý problém spíše oklikou a hodně pomalu. Nějakou chvíli trvalo, než se vůbec Kaz dozvěděl o sebevražedné zakázce, a stejně tak trvalo, než shromáždil celý svůj "tým". Než se vůbec všech šest hrdinů vydá na cestu za svou nebezpečnou misí, čtenář má za sebou třetinu knihy. Šest vran je velká, těžká bichle s hustě popsanými stránkami. Kdyby měla klasický rozměr, zaručeně by čítala i téměř dvojnásobný počet stran. Takže když vás nebaví, stránky vůbec neubývají.

"Vyrostl jsem na statku," vysvětloval Jesper.
"Nevypadáš na to."
"Jasně, jsem hubený," pověděl Jesper, když přes stáje spěchali zpátky, "ale aspoň tolik nezmoknu, když prší."
"Jak to?"
"Spadne na mě míň deště."
"Jsou všichni Kazovi lidi tak divní jako vy tady?" zahuhlal Matthias.

Autorce se nedá upřít, že svůj svět a postavy měla do detailu propracované. Bylo zajímavé, jak dokázala od vyprávění v přítomnosti ladně sklouznout do minulosti, vyjevit čtenáři historii postavy, a tedy ozřejmit pohnutky, které ji vedly k určitému jednání a chování. Hlavní hrdinové tak měli svoje kladné stránky, ale i ty záporné, všichni do jednoho byli plastičtí a čtenář si je dokázal opravdu oblíbit. Vůbec ten nejdůležitější - Kaz - mi nebyl na začátku vůbec sympatický. Působil jako protiva, který si myslí, že ví všechno nejlépe. Oblíbila jsem si ho však později, až když se začaly projevovat jeho slabosti. Připadalo mi to ze strany autorky perfektní.

V knížkách však nemám ráda dvě věci - vracení se do minulosti a sáhodlouhé popisy. Dalo by se říct, že co bylo autorčinou předností, bylo zároveň i jejím nedostatkem. Flashbacků tam totiž bylo na můj vkus příliš mnoho a popisů jakbysmet (čtyři velké stránky o tom, jak postava prochází městem a všímá si okolí, sice pomůže čtenáři si představit atmosféru Ketterdamu, ale zároveň ho dokáže pěkně znudit).


Moc se mi líbilo, že byl příběh vyprávěn z pohledu více lidí, nejvíce potom z perspektivy pěti hlavních postav (poslední člen party Wylan ten prostor nedostal, ale vůbec to nevadilo). Nutno však dodat, že všech těchto pět teenagerů působilo svými zkušenostmi a chováním jako třicátníci. Těžko uvěřit, že se jejich věk pohyboval v rozmezí patnácti až osmnácti let.

Šest lidí a tisíc způsobů, jak se může všechno zhatit.

Týmovky jsem měla vždycky ráda. Miluju, když se dá dohromady parta lidí, vzájemně se doplňují a je mezi nimi ta správná chemie. To jsem v téhle knize našla a přiznám se, nakonec to byl opravdu zážitek. Jak mě první polovina knihy příliš nenadchla, ta druhá - a to hlavně když přišlo na samotné plnění šíleného úkolu, kdy se hrdinové museli vloupat do Ledového paláce - byla dechberoucí. Obzvlášť proto, že ani chvilku nešlo nic přesně podle plánu, a pokazilo se opravdu všechno, co mohlo. Člověk v tu chvíli musí jednoduše číst dál, aby se dozvěděl, jak to vlastně celé dopadne.

Čtenář toužící po romantice si jí v případě této knihy užije jen trochu. Nedojde tu totiž ani na jeden polibek. Přesto tu jemná romantická linka je a autorka nám tu dává dohromady (ať už rovnou, nebo si jen připravuje půdu) tři páry. A právě ten potenciál budoucí romantiky mě láká ke čtení dalšího dílu.


Už dlouho jsem nečetla knihu, která by byla tak těžká k ohodnocení. Kdyby celý děj vypadal jak při vloupání do Ledového paláce, s klidem bych Šest vran ohodnotila i pěti hvězdičkami. Ale takhle dávám jen 3.5 hvězdičky a knížku doporučuji všem milovníkům dlouhých propracovaných fantasy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz