Prosinec 2017

Jedna sněhová bouře a rovnou tři patálie. | Sněží, sněží… (John Green, Maureen Johnson, Lauren Myracle)

30. prosince 2017 v 19:05 Knižní recenze
Sněží, sněží… (John Green, Maureen Johnsonová, Lauren Myracleová)
Původní název: Let it snow
Rok vydání: 2015
Žánr: young adult, povídky, romance
Počet stran: 264
Nakladatelství: Yoli
Vazba: vázaná s přebalem

Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány - a když k tomu ještě připočtete čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo by na rozpletení všech těch zmatků v městečku Gracetown skoro zapotřebí nějakého anděla! Tři vánoční příběhy o tom, že ne vždycky je to, oč stojíte, taky to pravé...

Teď, když už nejsem dítě, je o dost těžší naladit se na vánoční atmosféru a užít si Štědrý den se vším všudy tak jako dřív. Proto je podle mě nejideálnější zalézt do postele s nějakou vánoční knížkou a nechat na sebe tu atmosféru pořádně dýchnout. Já si letos vybrala povídkovou knihu Sněží, sněží…, docela zvědavá, co se z toho vyklube.

"Holka hloupá, nezáleží přece na tom, co vesmír dává nám. Důležité je, co my dáváme jemu!"

Asi nejlepší na celé knize je, že přestože tu najdete tři povídky od odlišných autorů, všechny jsou propojené - odehrávají se ve stejnou dobu ve stejném městečku a hlavní hrdinové příběhů se navzájem v povídkách potkávají. Na konci, kde se všichni aktéři sejdou na jednom místě, mi téměř připadalo, že jsem celou dobu vlastně četla jeden příběh.

Může za to taky fakt, že přestože všichni tři autoři mají svůj osobitý styl, ve skutečnosti si byli v podání příběhu docela podobní. Společným znakem pro ně byla odlehčenost, dokonce jistá potřeštěnost, ale rovněž místy nereálný děj a poměrně jednoduché zápletky. Při čtení na vás dýchne typická atmosféra amerických vánočních filmů.

Zasněžený expres. První povídka je všeobecně mezi čtenáři hodnocena nejlépe a já nemůžu jinak než se k nim přidat. Maureen Johnsonová tu vypráví o dívce Jubilee, jejíž rodiče se na Štědrý den dostanou do vězení. Jubilee proto musí jet vlakem na Floridu k babičce a dědovi. Expres však zapadne do obrovské sněhové závěje. Jakmile z něj vystoupí, vkročí rovnou do pořádného dobrodružství, během něhož pochopí pár důležitých věcí, a dokonce se zamiluje.

Přiznám se, občas jsem se chytala za hlavu, jak mi bylo za hlavní hrdinku trapně, když vypustila z úst nějaký nesmysl, do kterého se obvykle jen víc a víc zamotala. Hrdinové všech povídek byli typičtí teenageři se vším všudy - Jubilee nevyjímaje. Až na několik chvil, kdy se hlavní hrdinka chovala vážně divně nebo byla protivná, a pár nereálných situací (jaký blázen by si na Štědrý den zval do domu úplně cizí holku, která tvrdí, že její rodiče jsou ve vězení?) můžu označit Zasněžený expres za opravdu milou povídku. Pěti hvězdičkami bych ji sice neohodnotila, ale i tak nelituju, že jsem si ji přečetla.


Vánoční zázrak. Druhá povídka od Johna Greena, díky němuž se knížka nejspíš tolik prodává, je prakticky celá o tom, jak se tři kamarádi snaží ve sněhové bouři dostat do Waffle House. Motivací jim jsou roztleskávačky, které tam našly útočiště, a nejlepší bramboráčky v širém okolí. Pokud vám námět připadá šílený tak jako mně, věřte, že při samotném čtení zjistíte, že je to mnohem horší.

Začátek mě bavil, povídka byla opravdu hodně ztřeštěná. Ale když mi hlavní hrdinové pořád opakovali, jak moc se chtějí do Waffle House dostat kvůli ROZTLESKÁVAČKÁM a BRAMBORÁČKŮM, nakonec mi to už pilo krev. Ke konci to už nepůsobilo vtipně, ale spíš jsem je měla za pořádné blázny a maniaky. Jak mi Green nesedl knihou Hvězdy nám nepřály, tak tato povídka mě jen utvrdila v názoru, že autor jednoduše není pro mě.

Archanděl prasátek. Lauren Myracleová uzavřela celou knihu povídkou o sebestředné Addie, která podvedla svého přítele (líbala se s jiným) a následně se s ním z pocitu viny rozešla. Později se však rozhodne, že ho chce získat zpátky.

"Předpokládám, že tohle je ten průšvih," podotkla Dorrie.
"Ne, není."
"Určitě?"
"Dorrie." Tegan ji plácla. "Je to… hezké, Addie. A hodně statečné."
Dorrie se ušklíbla. "Víš co? Když ti někdo o tvém novém účesu řekne, že jsi statečná, tak by to nejspíš chtělo vrátit se do toho kadeřnictví a chtít zpátky peníze."
"Jdi pryč," strčila jsem do ní nohama.
"Nech toho!"
"Mně je mizerně a ty se chováš jako mrcha, takže na postel už nesmíš." Opřela jsem se víc a ona spadla.

Tato povídka pro mě byla opravdová chuťovka. Při čtení mi totiž připadalo, že se autorka rozhodla hlavní hrdinku vylíčit tak protivně, jak jen dokázala. Důkazem toho byly nejen její vnitřní pocity, ale i jednání s kamarádkami a vůbec se všemi lidmi, kteří se v povídce vlastně byť jen mihli. Celý příběh byl o tom, jak se hlavní hrdinka musí změnit a dosáhnout tak svého šťastného konce. Což o to, šťastného konce opravdu dosáhla, ale zda se změnila - o tom vážně pochybuji. Jen děj tak krátké povídky k tomu podle mě opravdu nestačí.


Kdyby povídky nebyly tak skvěle propojené a hlavně kdyby z knihy nesálala vánoční atmosféra, nejspíš by u mě Sněží, sněží… moc nepochodilo. Takto knížku hodnotím 3 hvězdičkami, a to u toho trošku mhouřím oči. Přestože přečtení nelituju, na prvním místě mezi vánočními knihami je u mě pořád Dash & Lily: Kniha přání, přestože i na té bych našla nějaké ty mouchy. Knížek s vánoční tématikou by to jednoduše chtělo víc! :)

Tento měsíc mě zaujalo #2

25. prosince 2017 v 20:30 Měsíční NEJ
V prosinci zpravidla moc knih nevychází, ale přece jen existuje jeden titul, který mě zaujal. Vyšel na začátku tohoto měsíce a je to druhý díl fantasy z pera české autorky.

Faja (Petra Stehlíková)
Série: Naslouchač (2.)
Datum vydání: 7. 12. 2017
Žánr: young adult, fantasy
Počet stran: 440
Nakladatelství: Host
Vazba: vázaná

Přiznám se, české knížky v žánru young adult příliš nevyhledávám. Zatím se mi nikdy nestalo, že by se mi nějaká taková zalíbila natolik, aby se z ní stala moje srdcovka. Faja je pokračování Naslouchače od Petry Stehlíkové, který na mě čeká v hromádce vypůjčených knih z knihovny. A proč jsem si první díl vůbec ke čtení vybrala? Může za to hlavně nespočet lidí, kteří Naslouchače četli, a úžasné hodnocení 95 % na Databázi knih. A druhý díl tohoto fantasy se těší úspěchu mezi čtenáři stejně jako jednička. Jsem tedy hodně zvědavá, co se z knížek vyklube. Něco mi říká, že jejich čtením určitě neprohloupím!

Po Velké válce je svět rozdělen na dvě části, jedna je obyvatelná a druhá je zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii ze zvláštního nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dovedou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Nejenže energetické pole štítu odkazuje sklenaře k životu v téměř středověkých podmínkách. Těžba sklenitu způsobuje mnoho nemocí a znetvoření. Navíc byli sklenaři zotročeni lidmi z nížin. Třináctiletá Ilan se jako jedno z mála dětí narodila bez deformací. Aby nebyla odvedena od své rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v hábitu s maskou, který musíi sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky své schopnosti naslouchat sklenitu se začíná učit sklenařským brusičem. Její dar je tak výjimečný, že si ji vybere sám kapitán pětadvacítky, družiny bojovníků, jež má za úkol chránit sklenářská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveneho vzduchu za štítem, kterým sklenaři říkají Nasterea. Ilan ví, že musí za každou cenu uchránit své tajemství. Před pětadvaceti bojovníky, nepřáteli, kteří zotročili její lid. Přesto se nedokáže ubránit, postupně se s muži sbližuje a zjišťuje pravdu, která byla sklenařům po celá léta tajena.

Sny není dobré brát na lehkou váhu. | Třetí stříbrná kniha snů (Kerstin Gier)

21. prosince 2017 v 18:14 Knižní recenze
Třetí stříbrná kniha snů (Kerstin Gierová)
Původní název: Silber: Das dritte Buch der Träume
Série: Stříbrná kniha snů (3.)
Rok vydání: 2017
Žánr: young adult, fantasy, romance
Počet stran: 392
Nakladatelství: CooBoo
Vazba: vázaná s přebalem

Je březen, jaro v Londýně je za dveřmi a Liv Silberová stojí před třemi zásadními problémy. Zaprvé: Lhala Henrymu. Zadruhé: Ta záležitost se sny je čím dál nebezpečnější. Artur přišel na kloub tajemstvím snového světa, díky nimž může páchat neskutečné zlo. Musí ho bezpodmínečně zastavit. Zatřetí: Livina matka Anna a Graysonův otec Ernest se chtějí v červenci vzít. A zlá Okrb, Graysonova babička, má na svatbu velké plány, každopádně však jiné než nevěsta. Liv má zkrátka plné ruce práce s tím, aby odvrátila všechny hrozící katastrofy... Spektakulární závěr snové trilogie! A konečně zjistíte, kdo je Secrecy!

Varuju vás hned na začátku - dnes budu protivný hnidopich. Protože kdybych měla shrnout, jak moc mě bavila Třetí stříbrná kniha snů, řekla bych moc ne. Docela mě to mrzí, obzvlášť proto, že Kerstin Gierová je jedna z mých nejoblíbenějších autorek. Její série Drahokamy mi učarovala a jednoznačně patří mezi moje srdcovky. Škoda, že o Silber nemůžu říct totéž.

Čtenář se v této knížce s úžasnou stříbrnou obálkou dočká pro Gierovou tak typického humoru, který mě vždycky zaručeně dokázal rozesmát. Jen ho tu je méně, nebo mi to tak alespoň připadalo, protože mě kniha nějak více nebavila. Přiznám se, že jsem ji několikrát na delší dobu odložila, protože mě ji to nenutilo číst dál. Ze stejného důvodu jsem nejspíš neměla o postavy strach ve chvílích, kdy bych ho mít měla.

Nálada byla všeobecně dobrá, skoro trochu bujará. Nejspíš protože zatmění Slunce při zataženém nebi bylo pořád lepší než matika nebo francouzština.
Ovšem výjimky potvrzovaly pravidlo. Sam Clark, který stál vedle dveří vedoucích na střechu, vypadal vyloženě nabručený. O to víc, když si všiml Persephony a mě.
"Styď se. Styď se," řekl důrazně a pohrdavě si nás přeměřil.
"Můžeš to celé říct i v množném čísle," opáčila jsem. "Pak to bude platit na obě dvě a správně to je prostě styďte se. Je to mnohem efektivnější. A o trochu míň k smíchu."

Tento díl se poměrně hodně točí kolem vztahu Liv s Henrym. Přiznám se, nejradši na romantických zápletkách mám, když se dva lidé sbližují. Tady už byl pár spolu a možná i proto mě knížka tolik nebavila. Čtenář v knize narazí v souvislosti s těmi dvěma na nejrůznější situace. Některé mě přiměly se opravdu rozesmát, jiné zase přemýšlet, zda kniha není pro o dost mladší čtenáře než předchozí díly.


Kdybych měla Třetí stříbrnou knihu snů popsat jedním slovem, bylo by to ukecaná. Těch 390 stránek (byť byly poměrně malé) mi jednoduše připadalo moc na to, jak se tam vlastně téměř nic nedělo. Autorka měla tolik stran a přitom tak málo, co říct. Nutno připomenout, že Třetí stříbrná kniha snů je závěrečný díl trilogie, kde by zpravidla mělo být nějaké velké finále - čtenář však místo toho dostane jen krátkou potyčku.

Problémy neexistují, jen výzvy.

Abych ale jen nekritizovala, musím uznat, že ne každý autor dokáže stejně jako Gierová vytvořit tolik propracované hlavní hrdiny příběhu. Líbí se mi také, že zajímavým způsobem zpracovala tématiku lucidního snění, myšlenka snové chodby byla vážně skvělá. No a přestože si myslím, že nejlepší z celé série byl první díl, jsem ráda, že jsem se konečně dozvěděla, kdo byl celou tu dobu Secrecy.


Třetí stříbrnou knihu snů hodnotím 3 hvězdičkami a doporučuji ji spíše mladším čtenářkám, které se u čtení rády zasmějí. A přestože mi kniha příliš nesedla, Gierová i tak stále patří mezi moje nejoblíbenější autory a už se nemůžu dočkat na její další young adult fantasy Wolkenschloss, na které má CooBoo už koupená práva <3.

Motýlci v břiše #2

8. prosince 2017 v 13:28 Měsíční NEJ
Vybrat nejromantičtější scénu za listopad bylo poměrně snadné. Ze všech přečtených knih mě nejvíc bavila Má lady Jane od Cynthie Hand, Brodi Ashton a Jodi Meadows a z ní taky následující ukázka pochází. Pozor, pokračování článku je tedy spoiler.

"Jano." Gifford zalétl pohledem ke vchodu do stanu. "Slunce už skoro vyšlo."

"Neproměňuj se," zašeptala Jana. "Zůstaň se mnou."

"Já chci, ale -" Uvolnil si límec košile, začal si rozepínat knoflíky.

"Neproměňuj se!" Jana ho vzala za rameno, jako by její dotyk mohl kletbu prolomit. "Musíš se mnou chtít zůstat víc než cokoliv jiného."

"Mrzí mě to, Jano. Chtěl bych -"

Jana si k sobě přitáhla jeho obličej a políbila ho. Prsty mu zajela do vlasů. "Zůstaň se mnou," prosila ho. "Neproměňuj se."

Gifford se na zlomek vteřiny odtáhl a překvapeně vykulil oči. "Jano," vydechl. "Já -"

"Neproměňuj se." Podívala se mu do očí. "Prosím."

"Ach, Jano." Políbil ji. Zprvu něžně, ale pak si ho k sobě Jana stáhla a přitiskla svoje rty na jeho s novou silou. A bylo to. Cítila, jak se jí poddává, jak se k ní tiskne celým tělem, jak ji hladí po tváři, zatímco druhou rukou jí přejíždí po paži. V tom, jak horečnatě a zoufale ji líbal, cítila jeho touhu zůstat člověkem. Líbal ji tak lačně, jako by chtěl, aby tenhle okamžik nikdy neskončil.

Pak se však od ní prudce odtrhl, serval si košili a zahalilo ho oslňující bílé světlo.
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz