Jedna sněhová bouře a rovnou tři patálie. | Sněží, sněží… (John Green, Maureen Johnson, Lauren Myracle)

30. prosince 2017 v 19:05 |  Knižní recenze
Sněží, sněží… (John Green, Maureen Johnsonová, Lauren Myracleová)
Původní název: Let it snow
Rok vydání: 2015
Žánr: young adult, povídky, romance
Počet stran: 264
Nakladatelství: Yoli
Vazba: vázaná s přebalem

Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány - a když k tomu ještě připočtete čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo by na rozpletení všech těch zmatků v městečku Gracetown skoro zapotřebí nějakého anděla! Tři vánoční příběhy o tom, že ne vždycky je to, oč stojíte, taky to pravé...

Teď, když už nejsem dítě, je o dost těžší naladit se na vánoční atmosféru a užít si Štědrý den se vším všudy tak jako dřív. Proto je podle mě nejideálnější zalézt do postele s nějakou vánoční knížkou a nechat na sebe tu atmosféru pořádně dýchnout. Já si letos vybrala povídkovou knihu Sněží, sněží…, docela zvědavá, co se z toho vyklube.

"Holka hloupá, nezáleží přece na tom, co vesmír dává nám. Důležité je, co my dáváme jemu!"

Asi nejlepší na celé knize je, že přestože tu najdete tři povídky od odlišných autorů, všechny jsou propojené - odehrávají se ve stejnou dobu ve stejném městečku a hlavní hrdinové příběhů se navzájem v povídkách potkávají. Na konci, kde se všichni aktéři sejdou na jednom místě, mi téměř připadalo, že jsem celou dobu vlastně četla jeden příběh.

Může za to taky fakt, že přestože všichni tři autoři mají svůj osobitý styl, ve skutečnosti si byli v podání příběhu docela podobní. Společným znakem pro ně byla odlehčenost, dokonce jistá potřeštěnost, ale rovněž místy nereálný děj a poměrně jednoduché zápletky. Při čtení na vás dýchne typická atmosféra amerických vánočních filmů.

Zasněžený expres. První povídka je všeobecně mezi čtenáři hodnocena nejlépe a já nemůžu jinak než se k nim přidat. Maureen Johnsonová tu vypráví o dívce Jubilee, jejíž rodiče se na Štědrý den dostanou do vězení. Jubilee proto musí jet vlakem na Floridu k babičce a dědovi. Expres však zapadne do obrovské sněhové závěje. Jakmile z něj vystoupí, vkročí rovnou do pořádného dobrodružství, během něhož pochopí pár důležitých věcí, a dokonce se zamiluje.

Přiznám se, občas jsem se chytala za hlavu, jak mi bylo za hlavní hrdinku trapně, když vypustila z úst nějaký nesmysl, do kterého se obvykle jen víc a víc zamotala. Hrdinové všech povídek byli typičtí teenageři se vším všudy - Jubilee nevyjímaje. Až na několik chvil, kdy se hlavní hrdinka chovala vážně divně nebo byla protivná, a pár nereálných situací (jaký blázen by si na Štědrý den zval do domu úplně cizí holku, která tvrdí, že její rodiče jsou ve vězení?) můžu označit Zasněžený expres za opravdu milou povídku. Pěti hvězdičkami bych ji sice neohodnotila, ale i tak nelituju, že jsem si ji přečetla.


Vánoční zázrak. Druhá povídka od Johna Greena, díky němuž se knížka nejspíš tolik prodává, je prakticky celá o tom, jak se tři kamarádi snaží ve sněhové bouři dostat do Waffle House. Motivací jim jsou roztleskávačky, které tam našly útočiště, a nejlepší bramboráčky v širém okolí. Pokud vám námět připadá šílený tak jako mně, věřte, že při samotném čtení zjistíte, že je to mnohem horší.

Začátek mě bavil, povídka byla opravdu hodně ztřeštěná. Ale když mi hlavní hrdinové pořád opakovali, jak moc se chtějí do Waffle House dostat kvůli ROZTLESKÁVAČKÁM a BRAMBORÁČKŮM, nakonec mi to už pilo krev. Ke konci to už nepůsobilo vtipně, ale spíš jsem je měla za pořádné blázny a maniaky. Jak mi Green nesedl knihou Hvězdy nám nepřály, tak tato povídka mě jen utvrdila v názoru, že autor jednoduše není pro mě.

Archanděl prasátek. Lauren Myracleová uzavřela celou knihu povídkou o sebestředné Addie, která podvedla svého přítele (líbala se s jiným) a následně se s ním z pocitu viny rozešla. Později se však rozhodne, že ho chce získat zpátky.

"Předpokládám, že tohle je ten průšvih," podotkla Dorrie.
"Ne, není."
"Určitě?"
"Dorrie." Tegan ji plácla. "Je to… hezké, Addie. A hodně statečné."
Dorrie se ušklíbla. "Víš co? Když ti někdo o tvém novém účesu řekne, že jsi statečná, tak by to nejspíš chtělo vrátit se do toho kadeřnictví a chtít zpátky peníze."
"Jdi pryč," strčila jsem do ní nohama.
"Nech toho!"
"Mně je mizerně a ty se chováš jako mrcha, takže na postel už nesmíš." Opřela jsem se víc a ona spadla.

Tato povídka pro mě byla opravdová chuťovka. Při čtení mi totiž připadalo, že se autorka rozhodla hlavní hrdinku vylíčit tak protivně, jak jen dokázala. Důkazem toho byly nejen její vnitřní pocity, ale i jednání s kamarádkami a vůbec se všemi lidmi, kteří se v povídce vlastně byť jen mihli. Celý příběh byl o tom, jak se hlavní hrdinka musí změnit a dosáhnout tak svého šťastného konce. Což o to, šťastného konce opravdu dosáhla, ale zda se změnila - o tom vážně pochybuji. Jen děj tak krátké povídky k tomu podle mě opravdu nestačí.


Kdyby povídky nebyly tak skvěle propojené a hlavně kdyby z knihy nesálala vánoční atmosféra, nejspíš by u mě Sněží, sněží… moc nepochodilo. Takto knížku hodnotím 3 hvězdičkami, a to u toho trošku mhouřím oči. Přestože přečtení nelituju, na prvním místě mezi vánočními knihami je u mě pořád Dash & Lily: Kniha přání, přestože i na té bych našla nějaké ty mouchy. Knížek s vánoční tématikou by to jednoduše chtělo víc! :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz