Když je království ničeno zevnitř. | Křišťálové království (Amanda Hocking)

12. ledna 2018 v 18:43 |  Knižní recenze
Křišťálové království (Amanda Hockingová)
Původní název: Crystal Kingdom
Série: Kroniky Kaninu (3.)
Rok vydání: 2017
Žánr: young adult, fantasy, romance
Počet stran: 352
Nakladatelství: CooBoo
Vazba: vázaná

Milované království se obrátilo proti ní. Dokáže ho zachránit, než bude pozdě? Bryn Avenová - nespravedlivě obviněná z vraždy a velezrady - je na útěku. Jediný, kdo jí může pomoct, je její úhlavní nepřítel, krásný a tajemný Konstantin Black. Konstantin je její jediný spojenec proti těm, kdo se zmocnili jejího království a hrozí zničit všechno, co je jí milé. Ale může mu věřit? Bryn se snaží očistit své jméno a mezitím vycházejí na světlo nejtemnější tajemství kaninských vládců… a celému světu trollů hrozí válka. Odloučí Bryn tento konflikt od Ridleyho Dresdena, jediného muže, jehož kdy milovala? A dokáže dívka spojit síly s Finnem Holmsem a královstvím Tryllů? Nic není, jak se zdá, ale jedna věc je jistá: Epická bitva je na spadnutí - a až skončí, nic už nebude jako dřív…

Na začátek musím říct, že jsem si od třetího dílu této série poměrně hodně slibovala. Zatímco první díl mi přišel jako takový průměr, tomu druhému bych čtyři hvězdičky s klidným srdcem dala. Takže když jsem se potom pustila do čtení Křišťálového království, vyšla jsem z toho jako zklamaná čtenářka.

V knize se člověk setká se všemi autorčinými neduhy. Pro mě málo oblíbitelný styl psaní, který mi kolikrát připomíná začátečníka, citová plochost postav, přílišné popisy prostředí na úkor vylíčení jakékoliv akce… To všechno tam je. Když tedy na konci začala kosit důležité postavy jako obilí, nezanechalo to ve mně takové pocity, jaké by jiný autor jistě dokázal vyvolat. Nutno dodat, že mě vždycky pobaví autorčiny názvy kapitol - Město, Dopisování, Azyl, Domácnost,… - při každém novém mě napadlo, zda by nebylo lepší, kdyby Hockingová kapitoly jen číslovala.

V tomto díle tekla krev mnohem víc než dřív. Autorka je v tomto směru zvyklá všechno popisovat dost odpudivě, násilnicky a nereálně. Trénink byl pro Bryn a další postavy největší náplní života, dalo se tedy očekávat, že budou mít boj "na háku". Ale někdy to bylo už opravdu přes čáru.

Byl to Helge Otäck, oblečený jen v kožené vestě, která odhalovala všechny jizvy a tetováním pokryté bicepsy. Mastné vlasy mu visely kolem obličeje a usmíval se na nás, až mu byly vidět zlaté zuby.
"Ale, ale, ale. Tak vy si myslíte, že si sem jen tak napochodujete…"
"Tak na tohle nemám čas," zamumlala jsem, tasila kord a hodila ho po Helgem jako oštěp, přímo do té jeho pitomé rozšklebené pusy se zlatými korunkami.
Zbraň vlétla dovnitř, urazila jeden ze zlatých zubů a probodla mu lebku skrz. Ústa se mu kolem ostří roztrhla, takže vypadal jako zmrzačený klaun. Když jsem k němu došla a vyškubla kord zpátky, vršek hlavy mu upadl na podlahu.

Jak v ostatních dílech dokázala hlavní hrdinka držet svou povahu v určitých mezích, tady jsem nad ní občas musela opravdu kroutit hlavou. Obzvlášť v takových chvílích, jako když nakráčela ke královně jiného kmenu a začala vykřikovat: "Pojďme zavraždit moji královnu!" Takové hloupé a afektované chování bych od výborné stopařky opravdu nečekala.


Pokud jde o romantiku, byla jsem ráda, že nám tu autorka nevytvořila milostný trojúhelník, přestože mi Konstantin připadal jako zajímavější volba než Ridley. I když po sobě Bryn a Ridley vzdychali, když se už setkali, bylo to spíš o sexu, romantiky se tu moc čtenář nedočkal. Knihy, v nichž už je pár spolu, mě v tomto ohledu většinou moc nebaví a Křišťálové království nebyla výjimka. Ale ona mě celkově ke konci kniha moc nebavila.

Ale nemohla jsem ji nechat vyhrát. A Kaninci jí to zadostiučinění nedopřejí. Na to jsou příliš silní. Dospívání v tomhle městě ze mě udělalo bojovnici, protože takoví byli všichni kolem mě, snažili se v životě dostat někam dál a výš. Společně nějak najdeme sílu, jak to dát všechno zase dohromady.
Nikomu nedovolíme, aby nás zničil.

Abych ale jen nekritizovala, v této knížce s krásnou obálkou se čtenář konečně dozví, jak to celou dobu vlastně bylo, a vysvětlení jednání Miny a toho, jak v tom figuroval Viktor, mě opravdu mile překvapilo. Trošku jsem se bála, že autorka přijde s něčím banálním, ale tohle se mi líbilo. Nejlepší scéna (a od Hockingové vážně zákeřná!) z celé knihy byla těsně před koncem, kdy jsem si přála, aby si Bryn opravdu místo Ridleyho vybrala Konstantina.


Kdyby na konci nebyla již zmiňovaná scéna, nejspíš bych knihu ohodnotila hůř. Ale takto Křišťálovému království dávám 3 hvězdičky. Myslím ale, že se ve fantasy žánru dají najít i lepší knížky, a tak se případnému čtenáři doporučuji podívat raději po něčem jiném.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz