Nejlepší YA knížky, které jsem v roce 2017 přečetla

20. ledna 2018 v 16:20 |  Na slovíčko o knihách
Loňský rok byl u mě, co se týče přečtených knih, poměrně úrodný. Ne, že bych si myslela, že 39 přelouskaných knížek je nějak převratně vysoké číslo, ale zlepšení oproti roku 2016 to rozhodně je. Když jsem začala přemítat, které tituly za to rozhodně stály, došla jsem k pěti kouskům. Jsou mezi nimi prakticky všechny knížky Měsíčních kronik, jež jsem loni přečetla, první díl Temných lstí a humorná Má lady Jane. Všechno to jsou vlastně fantasy, a tak se mi moje tajná touha najít nějaké hodně dobré contemporary nevyplnila. Snad bude v tomhle letošek lepší.



Temné lsti: Paní půlnoci (Cassandra Clareová)
Paní půlnoci jsem četla v Řecku a byla stejně úžasná jako její obálka. Cassandra je skvělá vypravěčka, jazyk, který používá, je opravdu krásný. Jedná se o poměrně objemnou knihu, nepochybně by bylo možné ji napsat stručněji, ale přiznám se, že mi vůbec nevadilo být v příběhu ponořená tak dlouho. Děj se odehrával v nádherném prostředí a čtenáře v něm doprovázela řada sympatických postav. Celá zápletka byla perfektní a za ten konec bych hlavní hrdince nejradši dala pěstí :D Už by to chtělo pokračování, ale zatím po něm není vidu ani slechu. Škoda, doufám, že to Slovart brzy napraví.


Má lady Jane (Cynthia Handová, Brodi Ashtonová, Jodi Meadowsová)
Od Mé lady Jane nesmí čtenář čekat nějakou lekci historie. Je to jedna velká parodie na dějiny a oddechovka v jednom. Musím přiznat, že mi na začátku připadalo dost šílené, že se v knize mění lidé na zvířata, brzy jsem nad tím však mávla rukou a nakonec mě to neskutečně bavilo. V Mé lady Jane jsou samé sympatické postavy (A to nejen ty hlavní, ale i vedlejší. Eduardova a Janina babička byla skvělá). Eduard byl přes svoje postavení tak trochu ňouma, ale i tak jsem mu fandila. S knihomolkou Janou jsem v řadě situací soucítila a stejně tak jsem si oblíbila Gifforda. Už se nemůžu dočkat volného pokračování o Janě Eyrové a stejně tak jsem zvědavá, s jakou obálkou Fragment přijde.


Měsíční kroniky: Nejkrásnější (Marissa Meyerová)
Myslím, že Nejkrásnější je nejkratší dílo, které mě dokázalo opravdu zasáhnout. A za to zaslouží Marissa Meyerová rozhodně uznání. U povídek nebo jiných kratších útvarů je vždycky těžší čtenáře vtáhnout do příběhu a vyvolat v něm zájem o osud postav. Někteří to nedokáží ani v případě románu. Tuto novelu by žádný fanoušek Měsíčních kronik rozhodně neměl vynechat. Levana tu vůbec nepůsobí jako nastrčený záporák nebo plochá postava, právě naopak - autorka ji vykreslila opravdu mistrně. Čtenář má před očima všechny její myšlenkové pochody i motivace. Člověk vidí, jak moc je šílená, a zároveň je v šoku, že si to ona sama neuvědomuje. Na konci jsem měla slzy v očích. Opravdu doporučuji.


Měsíční kroniky: Winter (Marissa Meyerová)
Myslím, že není až tak překvapivé, že mám mezi nejlepšími loňskými knížkami Winter. Málokdy zažiju ten pocit, kdy mě kniha chytí a já musím prostě číst dál, ať se děje, co se děje. A to se mi právě u Winter stalo. Moc se mi líbilo, jak byly všechny postavy své a propracované, člověk by dokázal poznat, o koho se jedná, jen podle jeho chování. Za to má u mě autorka velké uznání. Za mě jsou Měsíční kroniky jedna z nejlepších sérií, které jsem kdy přečetla.






Měsíční kroniky: Hvězdy nad hlavou (Marissa Meyerová)
Hvězdy nad hlavou jsou už jen taková jednohubka, kterou sem musím přihodit. Tato knížka je pro všechny fanoušky Měsíčních kronik doslova nutnost. Všechno vám po dočtení zapadne na svoje místo. U Vlkovy povídky mi bylo smutno (každý čtenář Winter ví proč), velký dojem ve mně zanechala i novelka Závady (Cinder to opravdu neměla snadné), u první kapitoly Cinder z pohledu Kaie jsem se celou dobu přihlouple usmívala a u Něco starého, něco nového jakbysmet. Nebudu tu vyjmenovávat všechny povídky, každá měla něco do sebe. Z tohoto přehledu je asi víc než patrné, kterého autora bych za loňský rok označila za nejlepšího. Nemůžu ale zase říct, že se mi líbí všechno, co Meyerová napíše, Bez srdce mě třeba moc nebavilo. Už však nedočkavě vyhlížím její další knihu Renegades, kterou letos Egmont chystá. Pevně doufám, že se kvalitou vyrovná Měsíčním kronikám.
 


Komentáře

1 Nerea | 21. ledna 2018 v 20:41 | Reagovat

Díky za inspiraci k mému budoucímu čtení. ;)

2 Papírová křídla | 22. ledna 2018 v 11:56 | Reagovat

[1]: Děkuju :) Kdybys někdy měla nějaké tipy ty, ráda se inspiruju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz