Kniha je jako dítě, nikdy se nemůže zalíbit každému. | Rozhovor s Michaelou Burdovou

14. února 2018 v 14:35 |  Rozhovory s autory
Svůj první rukopis dokončila a poslala do nakladatelství Fragment už v šestnácti letech. Dva týdny nato se jí ozvali s pozitivním ohlasem a dnes je ve svých osmadvaceti známou spisovatelkou fantasy. Její knížky si našly cestu i do zahraničí, celou sérii Poselství jednorožců a Syna pekel si mohou přečíst také na Slovensku a v Srbsku. Ani po dvanácti letech psaní ji inspirace neopouští, už letos v březnu pokřtí třináctou knihu, která ponese název Dcera hvězd.

Jsi jedna z mála, kteří tvrdí, že se dá v České republice psaním knih uživit. Opravdu se můžeš doma ničím nerušená věnovat tvorbě románů?
Ano, trvalo mi to několik let, ale dnes už ano. Je za tím ale hodně dřiny, rozhodně to není jen o tom vydat knihu. Je třeba věnovat hodně úsilí propagaci.

Jak taková propagace ze strany autorky vypadá? Jsou to besedy a autogramiády nebo taky něco jiného?
Určitě besedy i autogramiády, ale především je to propagace přes internet, který má obrovskou sílu. Sociální sítě, získávání podpory z různých serverů, magazínů a blogů a podobně.

Myslíš, že je možné, aby se český spisovatel prosadil v anglicky mluvících zemích?
Je to jeden z mých cílů, takže doufám a věřím, že to možné je. Navíc znám autorku, které se to podařilo. Já věřím tomu, že nic není nemožné, pokud tomu člověk věří a jde si za tím.

Kolik času denně tedy trávíš psaním?
Většinou tak čtyři až šest hodin. Není to ale pravidlo, píšu podle toho, jak mi to jde. Někdy napíšu jednu kapitolu za čtyři hodiny, někdy pokračuju ve psaní i večer nebo se věnuju propagaci. Samozřejmě mezi tím chodím na procházky a věnuji se dalším věcem.

Jak pečlivě promýšlíš příběh, než začneš psát?
Hodně pečlivě. Je to jedna z nejnáročnějších částí při psaní. Potřebuji si vše detailně promyslet, sepsat a sestavit si osnovu ke psaní. Většinou mi stavba příběhu zabere i dva měsíce.

Je nějaká část děje knihy, kterou lze označit za nejtěžší?
Asi se to nedá jednoznačně určit. Možná prostředek, protože je to nejdelší část knihy, která má sklony se vléct. Já se snažím, aby to tak nebylo, aby měla kniha stále spád, ale zároveň je to prostor pro vývoj děje i postav. Náročný ale bývá i začátek, i když ten mě hodně baví, stejně tak konec, kdy dochází k vyvrcholení.

Míváš někdy spisovatelský blok?
Tak zrovna teď ho mám. A trvá už měsíc. Hrůza. Většinou se mi to po dopsání knihy stává, jenže už potřebuju pracovat na druhém dílu Dcery hvězd, takže mě tenhle blok začíná opravdu otravovat (smích). Jinak nemůžu říct, jak často, několikrát za rok určitě.

Jak dlouho ti nakonec trvá napsat takovou knihu?
Většinou rok, i když Dceru hvězd jsem psala dva roky. Záleží hodně na tom, jak je kniha dlouhá.

Čte potom tvoje dokončené knížky před zasláním do nakladatelství někdo?
Ano, má kamarádka Martina Havelková, která je pro mě zároveň skvělá redaktorka. Navíc má vzdělání v oblasti korektury, takže je mi opravdu hodně velkou podporou. Na Dceři hvězd odvedla obrovský kus práce. Martinka je naprosto skvělá a především je to má první čtenářka.

A co rodina? Čte tvoje knihy?
Mamka četla Jednorožce i Křišťály moci, ale bohužel ji i taťku trápí zrak a ze čtení je bolí oči. Stejně tak babičku, ale druhá babička přečetla všechny mé knížky a bráška, který je vášnivý skejťák a knihám zrovna neholduje, přečetl celou sérii Volání sirény. Prý se už teď těší na Dceru hvězd.

Říká se, že autoři o sobě občas pochybují. Míváš někdy pochybnosti o tom, co napíšeš?
Já jsem o sobě hodně pochybovala především na začátku své kariéry. Bylo mi teprve šestnáct a bála jsem se, že mé knihy nejsou dost dobré. Zápasila jsem s nízkým sebevědomím několik let. Hodně vám ho srazí především kritika. Je samozřejmě dobré vědět, v čem dělá člověk chyby, aby se mohl zlepšovat, ale bohužel spousta lidí je vyloženě zlá a snaží se svou kritikou jen ublížit. Dneska už je to všechno dávno za mnou a z kritiků si nic nedělám. Pochybnosti jsou totiž zbytečné. Kniha je jako dítě. Máte ji milovat a věřit v ni. Nikdy se nemůže zalíbit každému, ale čím víc v ní věříte, tím větší má úspěch.

Loni jsi vydala elektronickou knihu s názvem >4 kroky, jak napsat knihu<. Co v ní její čtenáři najdou a opravdu jim pomůže vytvořit celou knihu?
Je to souhrn mých zkušeností a názorů, dá se říct všeho, co jsem se za deset let naučila a co u mně funguje. Určitě je to pomocník pro ty, kteří chtějí nebo píšou svou knížku. Stvořit ji a dokončit ale musejí sami.

Už letos v březnu ti vyjde třináctá kniha Dcera hvězd. Mohla bys ji čtenářům trochu přiblížit?
Jedná se o první díl trilogie. První díl bude mít 396 stran a očekávám, že obálku zveřejním někdy teď v únoru. Už se opravdu nemůžu dočkat! Tady je krátká anotace:

Dcery hvězd se staly po válce bohů štvanou zvěří. Kdysi mocné válečnice bohů padly rukou krutých gronů - národa, díky němuž všechna království zanikla. Lidé nepředstavují nic jiného než otrockou sílu a potravu pro stvůry. Arinala musí přežít ve zbídačeném světě smrti a pekelných netvorů, odsouzená stát se někým, kým nikdy být nechtěla.
V lese za osadou hnije tajemství deroucí se ze záhrobí. Arinala se stala součástí plánu čehosi, co mělo zůstat dávno pohřbené. Co když ale sama sebe připravila o jedinou možnost, jak z téhle noční můry uniknout? Může se znovu stát Dcerou hvězd, nebo už je pozdě?

Co v psaní považuješ za svůj největší úspěch?
Jsem šťastná, že Poselství jednorožců je dnes po letech vyprodané s 19 700 prodanými výtisky. Stejně tak jsem pyšná i na Syna pekel, který zaznamenal úspěch hned po vydání. Jsem hrdá, že se mé knihy dostaly i do zahraničí a také na ocenění Záchrany Lilandgarie za nejoblíbenější knihu v anketě SUK 2009.

Může se člověk, který má za sebou už třináct napsaných knížek, vůbec ještě v něčem zlepšit?
Určitě! Snažím se neustále zlepšovat. Myslím si, že člověk se učí celý život. Stále je co zdokonalovat.

Všechny tvé romány jsou prakticky fantasy. Napadlo tě někdy, že bys napsala něco z úplně jiného žánru?
Ano, plánuji napsat thriller. Thrillery a horory zbožňuju, moc mě baví a ráda bych sama vytvořila takový příběh. Tak uvidíme, jestli se mi to podaří. Navíc plánuji novou hororovou fantasy.

Do jejího psaní se tedy vrhneš po Dceři hvězd?
Chystám se psát dva romány najednou, takže budu tvořit druhý díl Dcery hvězd, což je priorita, a do toho si občas "odskočím" právě do téhle nové hororové fantasy. Uvidíme, jak mi to půjde.

Vypadá to, že jsi opravdová milovnice thrillerů a hororů. Čteš kromě těchto žánrů i něco jiného?
Samozřejmě fantasy, ale spíš tu temnější. Ráda si ale přečtu i YA. Teď jsem navíc zabrousila do historických románů.

Kromě psaní se věnuješ i olejomalbě. Mohou lidé někde vidět tvé výtvory?
Mívám výstavy po celý rok. Loni jsem vystavovala v Praze, Sedlčanech i Petrovicích. Letos výstavy stále ještě domlouvám. Mimo to si ale může každý prohlédnout mou tvorbu přímo na >mých stránkách<, kde je i možnost si obraz objednat.

Jsi známá taky jako ochránkyně zvířat. V čem všem se angažuješ?
Jsem členem organizace Svoboda zvířat, kde se členem může stát úplně každý. Snažím se propagovat různé kampaně na ochranu zvířat pomocí Facebooku nebo článků na mém blogu, přispívám na dobročinné akce jako psiprani.cz, snažím se šířit informace o ochraně zvířat na svých besedách pro knihovny a školy, které podnikám po celé ČR. Důležité je také podepisování petic. Hodně se také zajímám o projekty Greenpeace, především o záchranu Arktidy a ledních medvědů.
 


Komentáře

1 Casion | Web | 14. února 2018 v 17:36 | Reagovat

Super rozhovor, od autorky som síce ešte nič nečítala, ale rozhodne to mám v pláne. Je skvelé, že sa jej podarilo vypracovať a dosiahnuť to, že písanie nie je iba záľuba, ale aj plnohodnotné zamestnanie :-)

2 Betty - hlavavknihach | Web | 14. února 2018 v 18:06 | Reagovat

Skvělé otázky. Od autorky jsem nic nečetla, ale neskutečně jí přeji úspěch v tak mladém věku, kór u nás, kde prosadit se v literárním světě není vůbec jednoduché. Jednou bych třeba také něco ráda napsala, třeba se povede... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz