Stvořena chránit, předurčena ničit. | Diabolik (S. J. Kincaid)

24. února 2018 v 13:02 |  Knižní recenze
Diabolik (S. J. Kincaidová)
Původní název: The Diabolic
Rok vydání: 2017
Žánr: young adult, sci-fi, romance
Počet stran: 376
Nakladatelství: Fragment
Vazba: vázaná s přebalem

Vypadá jako člověk, ale není člověk. Je nemilosrdná, je neporazitelná, je oddaná. Jmenuje se Nemesis a je diabolik. Bytost, jejíž existence má jediný smysl: zabíjet či zemřít pro tu, jejíž život má ochraňovat: Sidonii - dceru galaktického senátora… Nemesis a Sidonie jsou spolu od malička a jsou na sebe napojené jako sestry. Když se Sidoniin otec přidá na stranu rebelů a je Imperátorem žíznícím po moci prohlášen za kacíře, přichází odplata. Sidonie je povolána na galaktický dvůr jako rukojmí. Její přítomnost má zajistit senátorovu poslušnost a držet ho tak v šachu. Je jisté, že Sidonii hrozí smrt, a proto existuje jen jediná možnost: Nemesis se musí stát Sidonií a odjet na dvůr místo ní. Nemesis, stroj na zabíjení bez emocí a schopnosti citu, se ocitá uprostřed politických intrik a úskoků. Musí hrát roli člověka, kterým ale není. Nesmí dát najevo, kým vlastně je. Jenže nepokoje v různých částech Impéria nepřestávají. Imperátor nemíní tolerovat neposlušnost, a tak je čas zapojit do hry své rukojmí…

Ani nevím, kdy naposledy jsem se svojí rozmlsanou náturou četla hned po sobě dvě knihy, ze kterých jsem byla naprosto nadšená. V každém případě se mi to stalo teď. Stejně jako u knížky Jeden z nás lže jsem se musela u Diabolika v noci přemáhat, abych ho vůbec odložila a šla spát. A to i přesto, že sci-fi vlastně příliš nečtu.

Existují důležitější věci než to, zda jeden člověk bude žít, nebo zemře.

Číst příběh z pohledu hlavní hrdinky Nemesis, která není člověk, ale uměle vytvořené stvoření na bázi lidské DNA, byl opravdu zážitek. Jejím úkolem, jež jí byl prakticky nastaven v mozku, je za každou cenu chránit dceru senátora Sidonii. Autorka opravdu skvěle vylíčila pouto mezi Sidonií a Nemesis, jehož sílu jsem při čtení znatelně pociťovala a zároveň mě vlastně téměř… dojímalo. Nevím, jak to jinak říct. Obě si byly navzájem velmi oddané. Sidonie nebrala Nemesis jako někoho méněcenného (jak to dělali ostatní), ale jako přítelkyni. Přestože je čtenáři od začátku nejspíš jasné, že Nemesis nebude celou knihu jen stvoření bez nejmenšího citu, nejedná se o nijak nelogickou změnu. Přestože se v hlavní hrdince začnou probouzet lidské emoce, od začátku do konce člověk stále pozná, že je diabolik.

Další věc, kterou musím vyzdvihnout, je svět, ve kterém se příběh odehrává. Vesmír, po kterém jsou roztroušeni lidé, ale vládne jim jeden vládce (Imperátor), ve čtenáři snadno evokuje nekonečný prostor plný hvězd, blízkých sluncí, mlhovin, kde se lidé pomocí vesmírných lodí běžně přepravují z místa na místo i celé měsíce. Prostředí mi tak trochu připomnělo Měsíční kroniky od Marissy Meyerové. Hlavní náplň děje tvoří skvěle vylíčené intriky na dvoře vládce, do kterých je Nemesis nechtěně zatažena. O nečekané zvraty není v knížce nouze. Ještě před půlkou knihy mi Kincaidová doslova vyrazila dech. Sebe samé jsem se ptala, co asi tak může chystat dál, když hned na začátku udělala něco takového. Opravdu výborné.


Milovníci romantických zápletek si v Diabolikovi taky přijdou na své. Trvá však zhruba polovinu knihy, než se v tomto smyslu začne něco dít a hlavní hrdinka se nakonec zamiluje. Od začátku je vlastně celkem jasné, ke komu si Nemesis postupně najde cestu, ale co si budeme povídat, koho nebaví číst o tom, jak se do obyčejné dívky zamiluje princ? V knížce je ale možné najít taky velké množství neopětované lásky, ve skutečnosti poměrně tragické, která čtenáře rozesmutní… Ale víc neprozradím. Pokud jste četli, pak víte, a pokud ne, tak mi nezbývá nic jiného, než vám knížku doporučit.

"Nemesis, ty jsi absolutně výjimečná. Připravoval jsem se na to, že za pár minut zemřu, a v tu chvíli jsi tam vrazila jako nějaký anděl pomsty…" Hlas se mu zadrhl. "Zvykl jsem si žít s myšlenkou, že lidé umřou nebo zradí, a že se proto můžu spoléhat jenom sám na sebe, ale to už teď neplatí. Mám pocit, že tobě můžu důvěřovat. Asi to vypadá jako nevýznamné prohlášení…" oči mu zastřel stín a hlas zněl chraplavě, "…ale ode mě je to ten největší kompliment, jakého jsem schopen."

Jediné, co bych autorce vytkla, byly poslední desítky stran. Nevím, jestli jsem si je neužila jako zbytek knihy, protože jsem byla unavená (byly dvě hodiny ráno) a nedokázala jsem Diabolika odložit, anebo protože byly trošičku jinak napsané. O velké zvraty opět nebyla nouze a důvěra Nemesis se zmateně motala mezi intrikujícími postavami. Ten konec byl na mě však až příliš rychlý. Mouchy vidím i na tom, jak celý příběh dopadl, komu nakonec hlavní hrdinka jako mávnutím kouzelného proutku uvěřila… ale co už, na strhnutí hvězdy to opravdu není.


Diabolik je jednoduše pecka. Od začátku do konce. Rozhodně ho doporučuji všem milovníkům young adult literatury, i když třeba sci-fi není žánr, který byste běžně četli. S klidným srdcem dávám knížce 5 hvězdiček. Na druhý díl má Fragment už koupeny práva. Trochu se bojím, jak autorka naváže, protože Diabolik by klidně mohl stát jako samostatný román. Tak brzy uvidíme, jak se s tím popasovala!
 


Komentáře

1 Angie | Web | 24. února 2018 v 13:20 | Reagovat

Knižka ma zaujala, vyzerá to tak, že by sa mi mohla páčiť :) pekná recenzia :)

2 Aires | Web | 25. února 2018 v 21:11 | Reagovat

Moc pěkná recenze :) Knížku jsem si objednala, tak už se těším až dorazí :) Vypadá to jako skvělé čtení, coby se mi mohlo přesně líbit :)

3 Annette | Web | 27. února 2018 v 16:30 | Reagovat

Pěkná recenze, už bych se k Diabolikovi vážně neměla vyhýbat, leží mi doma v poličce ani nevím jak dlouho, ale vždy šáhnu po jiné knize. Slibuju, že tentokrát to už napravím :)

4 Eliz | Web | 27. února 2018 v 22:34 | Reagovat

Knížku jsem četla a také mě velmi nadchla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz