Co je člověk ochotný udělat pro záchranu své země? | Sníh nebo popel (Sara Raasch)

1. března 2018 v 19:51 |  Knižní recenze
Sníh nebo popel (Sara Raaschová)
Původní název: Snow like Ashes
Rok vydání: 2017
Žánr: young adult, fantasy, romance
Počet stran: 296
Nakladatelství: CooBoo
Vazba: vázaná s přebalem

Dívka se zlomeným srdcem. Nelítostná bojovnice. Budoucí hrdinka.
Mírné jaro, krušná zima? Kdepak, v tomto světě platí jiná pravidla! Jaro před šestnácti lety dobylo Zimní království. Jedinou nadějí zničené země je osm přeživších a Meira je jednou z nich. Celý život prožila jako uprchlík, nepoznala své rodiče a vychovali ji jako válečnici. Avšak i jako nelítostná bojovnice se zamilovala. Nešťastně. Ani zlomené srdce ji ale nezastaví - udělá cokoliv, aby její království získalo svobodu. Dokáže Meira zachránit svět, který sama nikdy nepoznala?

Sníh nebo popel je jedna z těch knih, u kterých jsem se musela do čtení nutit. Prvotinu Raaschové jsem s sebou neustále tahala v kabelce a četla ji, jen když jsem někam cestovala. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, dělám to tak pořád. Ale jindy se mi stává, že potom doma cítím nutkání tuto "cestovní" knížku otevřít a číst dál. A to se mi u Sněhu nebo popela nepoštěstilo. Ani jednou. Takže zatímco jsem válčila s tímto titulem, stihla jsem mezitím přečíst ještě tři další knížky.

Jednoho dne budeme víc než jen slova ve tmě.

Nedá se však vysloveně říct, že by Sníh nebo popel byl dočista propadák. Autorka přišla se zajímavým světem, v němž existuje osm království - čtyři Střídavá a další čtyři, která jsou dokonalým ztělesněním jednotlivých ročních období. Raaschová krásně popsala magii a celé prostředí svého světa, čtenář si ho tak dokáže bez problému představit. Nejvýjimečnější mi na celém příběhu připadalo vlastenectví celé knížky, touha obyvatel Zimy získat zpět svou zemi a osvobodit ostatní svého národa z pracovních táborů. I když se v tomto smyslu autorka v knížce docela často opakovala, musím ocenit ten pocit porozumění, který ve mně jako ve čtenáři dokázala vyvolat. Škoda, že mi zbytek příběhu připadal takový nemastný neslaný, vlastně snadno zapomenutelný.


Svou roli na mém hodnocení Sněhu nebo popela nejspíš sehrál i fakt, že se jedná o prvotinu Raaschové. Bylo to na knížce jednoduše až moc poznat. Čtenář tu snadno najde nelogičnosti (v pár případech jsem se opravdu chytala za hlavu). Asi nejlépe se to dá ilustrovat hned na první misi hlavní hrdinky, kterou člověk najde v úvodu knihy (upozorňuji, že se jedná o spoiler, pokud si nechcete prozradit děj, raději přeskočte odstavec). Meira je součástí skupinky Zimanů, kteří se pokoušejí nepřátelům ukrást polovinu magického medailonu, který patřil Zimě. Zatímco hlavní hrdinka odposlouchává rozhovor nepřátel, ti prozradí, že je půlka magického zdroje ukrytá ve sklepení, přestože si na to měli dávat pozor. Zloduši se dozví, že byli odposloucháváni, a začnou Meiru pronásledovat. Ona se však i přesto s nepřáteli v patách vydá do sklepení pro medailon (jak odtamtud chtěla utéct, je mi záhadou), chvíli zápasí s dveřmi, nakonec je velmi bravurně a silácky vykopne. Ze sklepení se nakonec vyklube kanalizace s volnou cestou ven(?!). Čeká tam na ni nepřítel i s polovinou medailonu, hlavní hrdinku přemůže, aniž by zkontroloval(!), zda u sebe nemá nějaké zbraně, ji přehodí přes hřbet koně a do brašny u její hlavy schová krabičku s polovinou magického zdroje. Nevěřila jsem svým očím, když jsem to četla! Nakonec Meira prchá na koni pryč a polovinu medailonu má přitom u sebe. Její druzi se o to snažili celých šestnáct let, ale hlavní hrdinka to celé rozhřeší hned na svojí první misi. Připadá to celé zvláštní jenom mně?

Čtenář je neustále ze všech stran přesvědčován, že větší bojovnice a válečnice než hlavní hrdinky není. V tom, jak se Meira projevovala, jsem však viděla velké nesrovnalosti. Zatímco mi někdy připadala doslova neporazitelná, jindy zase slabá a k ničemu. Jako hlavní hrdinka je v knize stavěna do různých situací a přiznám se, že mi občas svými postoji připadala protivná. Po krátké úvaze jsem však došla k závěru, že bych na jejím místě byla úplně stejná jako ona. Můžu jí tedy vůbec něco zazlívat?

"Nechceš víc než jen tohle?" vydechnu a konečně se na něho podívám.
V očích má klid, ale po mé otázce v nich vidím i napětí. Pootevře rty a jeho odpověď jako by mi zněla v hlavě, protože na okamžik mám dojem, že jsem ji vyslovila já.
"Každý den svého života."

Zhruba v polovině knihy mě popudil milostný trojúhelník, který se tam objevil, naštěstí se v tom autorka ale moc nenimrala. Na konci pak na čtenáře čeká velké zjištění, které ale každého napadne hned na začátku knihy. Škoda, že si Raaschová při zpracovávání příběhu nepočínala opatrněji.

Co se týče plastičnosti postav, autorka se v příběhu zaměřila jen na pár z nich a zbytek nechala plochými, což byla docela škoda. Z původních osmi přeživších nějak více popsala snad jen tři, a to včetně hlavní hrdinky. Nejzajímavější mi připadal Sir, a to hlavně díky tomu, jak k němu Meira vzhlížela a jak mu chtěla něco dokázat, i když byl tak přísný. Pro Meiru to byl někdo, koho ve svém životě mohla nejvíc stavět do pozice otce (byla sirotek), a já ji v tomto jako čtenářka docela dobře chápala.


Sníh nebo popel je takový průměr. Prvotinu Raaschové hodnotím 3 hvězdičkami, ale vzhledem k tomu, jak jsem se do čtení nutila, asi trochu přivírám oči. Pokračování, které příhodně vychází v těchto dnech, číst v každém případě nebudu. I když knížka nebyla vyloženě špatná, existují lepší příběhy.
 


Komentáře

1 Eliz | Web | 3. března 2018 v 15:28 | Reagovat

Jsem na vážkách, jestli knížku zkusit anebo ne... Co bys mi radila? :D

2 Papírová křídla | Web | 3. března 2018 v 19:32 | Reagovat

[1]: Já bych si ji asi nechala ujít :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz