Každý den v jiném těle. | Den co den (David Levithan)

21. dubna 2018 v 13:47 |  Knižní recenze
Den co den (David Levithan)
Původní název: Every Day
Rok vydání: 2013
Žánr: young adult, contemporary, romance
Počet stran: 344
Nakladatelství: CooBoo
Vazba: vázaná

Každý den se probudíte v jiném těle, každý den žijete život někoho jiného. A tak platí jedna jediná zásada - vyhněte se tomu, aby si někdo všiml, že na jeden den přebýváte v těle někoho jiného a nepleťte se do jeho života. Vše je v pořádku, až do rána, kdy se probudíte v těle Justina a zamilujete se do jeho přítelkyně Rhiannon. Od toho okamžiku všechna pravidla, podle nichž jste až do teď žili, přestávají platit. Konečně se objevil někdo, s kým chcete být den co den.

Konečně jsem se po asi dvou týdnech po dočtení této knížky dostala k tomu, abych na ni napsala recenzi. Den co den jsem rychle přelouskala ještě předtím, než se v našich kinech objevilo filmové zpracování, protože přece nedám přednost filmu před knihou! :) Rovnou jsem tak mohla porovnat, které z těchto dvou zpracování dopadlo lépe.

V první řadě je asi na místě říct, že tato recenze nebude moc pochvalná. Bohužel se nechystám zrovna pět ódy. Na Den co den jsem se hrozně těšila. Byla to taková ta knížka, kterou máte v knihovně a jste si jistí, že vám nepochybně vyrazí dech, ale i přesto si na ni nedokážete najít čas. Námět v sobě totiž skrývá tolik potenciálu. Hlavní hrdina, který si říká jednoduše A, se každý den probouzí v jiném těle, každý den se tedy musí potýkat s leckdy naprosto odlišnými podmínkami. Čtenář tedy kromě hlavní zápletky dostává nespočet dalších menších příběhů, někdy opravdu silných.

Námět je tedy zatraceně dobrý. Ale co zpracování? Výběr lidí, ve kterých se A probouzel, se Levithanovi podle mě povedl. Postavy byly velmi různorodé, odlišné (i když někdy až moc, pokud to budeme brát jako realisti), čtenář tedy mohl přihlížet tomu, jaké to je být například v kůži dívky, která chce spáchat sebevraždu, transsexuála, gaye, drogově závislého nebo třeba dívky zakládající si především na vzhledu. Jaká škoda, že Levithan tento potenciál nedokázal využít. Ve skutečnosti se životy lidí, ve kterých se A ocital, příliš nezabýval. Každá kapitola popisující jeden celý den byla poměrně krátká, jen zběžná, povrchní. Během čtení jsem celou dobu cítila, že je něco špatně, až jsem nakonec zjistila co - autor nešel vůbec do hloubky. I rozhovory byly většinou odbyté. Čtenář se tak v závěru nedokázal tolik ztotožnit s životy "těl", která hlavní hrdina střídal.

"Určitě nechci všechno zahodit kvůli nějaké nejisté možnosti."
"A co je na mně nejistého?"
Zasměje se. "To se vážně ptáš? Opravdu ti na to mám odpovídat?"
"Tak to vezměme popořadě. Jsi pro mě ten nejdůležitější člověk, kterého jsem kdy potkal. To je jisté."
"Ale znáš mě sotva dva týdny. Tím je to nejisté."
"Ale víš o mně víc než kdokoli jiný."
"Ale já o tobě nemůžu říct to samé. Aspoň zatím ne."
"Nemůžeš popřít, že mezi námi něco je."
"Ne, to nemůžu. Když jsem tě dneska viděla - nevěděla jsem, že na tebe čekám, dokud ses tam neobjevil. A pak jsem si najednou uvědomila, že jsem na tu chvíli vlastně čekala od rána. To je něco… ale neříkala bych tomu jistota."

Náplní knihy se stala honba hlavního hrdiny za dívkou Rhiannon, do které se velmi (až moc) rychle hluboce zamiloval. Od začátku do konce tedy čtenář sleduje, jak se A snaží za každou cenu k Rhiannon dostat a trávit s ní svůj čas, zatímco lidem, ve kterých se ocitá, zameškává školní docházku, testy nebo třeba taky let na Havaj na svatbu sourozence a podobně. Hlavnímu hrdinovi je sice šestnáct, ale z autorových popisů působí celou dobu jako někdo, kdo to má v hlavě srovnané. V případě Rhiannon se však choval prostě jako posedlý. Upřímně řečeno, nebyl mi příliš sympatický.


Člověku může při čtení paradoxně připadat nesympatická Rhiannon. I já jsem to tak chvíli měla, než jsem si uvědomila, že se hlavní hrdinka chová logicky a normálně, jen je takhle necitelně a špatně líčena z pohledu A (nebyla jím totiž posedlá tak, jak on jí). I když to nebylo viditelné na první pohled, autor podle mě čtenáři neustále podsouval důvody, proč u Rhiannon pociťovat nelibost. Ve skutečnosti to byl ale A, kdo se choval nechápavě a divně. Lásku (hlavní hrdinka měla od začátku přítele), byť ke špatnému člověku, jednoduše nevymažete lusknutím prstů. Obzvlášť mě pak popudila autorova osvětová snaha zdůraznit, že v lásce jde jen o duši, nikoliv o tělo. Hlavnímu hrdinovi v Den co den vadilo, že byla Rhiannon trošku nesvá, když ji líbal v těle dívky. Myšlenka, že v lásce by mělo jít jen o duši, je sice hezká, ale podle mě to tak jednoduché prostě není. Možná jsem povrchní, ale Levithanovo podsouvání podobných poučných názorů mě jednoduše rozčilovalo.

Laskavost souvisí s tím, kdo opravdu jste. Zatímco slušnost vypovídá jen o tom, jak chcete vypadat před ostatními.

Když jsem nakonec knížku dočetla, zůstala jsem na ni zamračeně hledět a hlavou mi běželo: co to jako mělo být? Zakončení příběhu je rozhodně zvláštní. Zvláštně otevřené, mohla bych říct. Levithan vůbec nic nevyřešil, místo toho udělal pár kroků směrem, který jsem prostě nepochopila a připadá mi naprosto ujetý. Nejde mi taky do hlavy, proč napsal druhý díl o tom úplně samém z pohledu Rhiannon, místo aby trochu vysvětlil to, co otevřel na konci knihy Den co den. Jednoduše řečeno takový konec, jaký měla tato kniha, by u samostatných knih podle mě neměl vůbec co pohledávat. U filmového zpracování najdeme zakončení jiné, mnohem lepší. Vlastně se to příliš často nestává, ale v tomto případě se mi film líbil mnohem víc než knížka.


Jak vidím, teď jsem asi vyčerpala svoji denní dávku kritiky. Abych ale byla upřímná, děj knihy Den co den mi prostě připadal nedotažený. Celou dobu mi připadalo, že si to celé měl autor před psaním více promyslet. Po notném zvažování dávám knížce 2.5 hvězdičky, a to hlavně za nápad. Pokud by záleželo jen na mně, asi bych vám poradila, abyste si Den co den nechali ujít.
 


Komentáře

1 Mrs. Jungová | E-mail | Web | 21. dubna 2018 v 16:34 | Reagovat

Tak teď jsi mě svým názorem naprosto dostala. Navíc i to, že film skončil jinak než kniha, tím jsi mě dostala asi nejvíc. Asi si knihu budu muset přečíst,protože mě hodně zajímá jak je napsána a jestli budu také na straně filmu. I když na druhou stranu zase nevím jestli si chci vytvořit druhý pohled na celou jejich situaci a celkově ten příběh. Asi si to ještě nechám projít hlavou a pak uvidím.

Díky za super recenzi:) (i když nebyla nějak extra pozitivní:D)

2 kath_the_bookworm | E-mail | Web | 22. dubna 2018 v 0:28 | Reagovat

Kritika je někdy potřeba :D O filmu jsem slyšela a zaujal mě jeho námět. Mohlo mě napadnout, že bude inspirovaný/natočený na motivy knihy. Ale po přečtení Tvé recenze si ji asi nechám ujít a rovnou se kouknu na film. Děkuji za ušetřený čas :)

3 Aires | Web | 26. dubna 2018 v 19:26 | Reagovat

Moc pěkná recenze :) Knihu jsem četla a líbila se mi :) Určitě chci vidět i film a možná si knihu pro oživení přečtu ještě jednou :)

4 Lucka | E-mail | Web | 29. dubna 2018 v 9:00 | Reagovat

Já jsem knížku nečetla a film neviděla, takže nemohu soudit. Rozhodně je to zajímavý nápad, to by stálo za shlédnutí či přečtení, ačkoli u tebe knížka nedopadla úplně nejlépe, ale tak zlatý střed. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz