Květen 2018

Tento měsíc mě zaujalo #7

Včera v 14:19 Měsíční NEJ
Letos byl na žhavé novinky prozatím nejúrodnější duben. V květnu sice vychází taky spousta young adult knih, nicméně (a naštěstí) mezi nimi není tolik velkých pecek. Naštěstí říkám proto, že by to moje peněženka už nejspíš neustála :D. Tento měsíc jsem tedy vybrala alespoň dva kousky, kterým by podle mě měla být věnována pozornost.

Z kouře a kamene (Alžběta Bílková)
Datum vydání: 3. 5. 2018
Žánr: young adult, fantasy
Počet stran: 336
Nakladatelství: Fragment
Vazba: vázaná s přebalem

Před dvěma lety nakladatelství Fragment vyhlásilo první ročník literární soutěže Hvězda inkoustu, v rámci níž měli autoři posílat svoje urban fantasy rukopisy. Loni na Světě knihy byl vyhlášen vítěz a letos se dílko konečně dočkalo svojí tištěné podoby. A že se ta obálka povedla, když vezmeme v úvahu, že za ní stojí české nakladatelství! Knížku si chci přečíst už jen proto, jakou radost Alžbětě Bílkové dělá každý ohlas na její prvotinu. Na letošním Světě knihy o svojí knížce navíc moc hezky mluvila, takže doufám, že si na ni co nejdříve najdu čas.

Morigan - nádherné, ale kruté město. Obyčejní smrtelníci zde žijí po boku nadpřirozených bytostí Šerosvěta a pod přísným dohledem čtyř vládců města. Když se jeden z nich objeví na prahu domu Carys Obelové a zemře jí v náručí, dívka netuší, že tenhle okamžik jí zásadně změní život. Může se totiž stát jeho nástupkyní - nositelkou titulu paní kouře a kamene. Aby titul získala, musí však podstoupit těžkou zkoušku od ostatních pánů města. Obstojí? Dokáže poznat spojence a odhalit nepřátele? Najde sílu a odvahu bojovat s nástrahami, ale i sama se sebou? Skvělá urban fantasy od vítězky literární soutěže Hvězda inkoustu.


Temný duet (Victoria Schwabová)
Série: Divoká píseň (2.)
Datum vydání: 17. 5. 2018
Žánr: young adult, fantasy, romance
Počet stran: 384
Nakladatelství: CooBoo
Vazba: vázaná

Možná se mi to jen zdá, ale připadá mi, že je u nás Victoria Schwabová hrozně oblíbená. Její knížky čtenáři hrozně chválí, až se skoro stydím přiznat, že jsem od ní ještě nic nečetla. V knihovně mi leží její Archiv, na který se zatím bohužel jen práší. Ale dost mě zajímá duologie Divoká píseň, které na jednu stranu (podle nakladatele) není věnována dostatečná pozornost, ale z níž jsou na stranu druhou její čtenáři naprosto nadšení. Tak snad někdy :D

Kate Harkerová se nebojí tmy. Je to dívka, která loví příšery. A jde jí to víc než dobře. August Flynn je příšera, která se nikdy nemůže stát člověkem, i když po tom sebevíc touží. Je nestvůrou, která má v téhle hře zahrát svou roli. A zahraje ji - za jakoukoli cenu. Téměř šest měsíců poté, co se Kate a August poprvé potkali, se válka mezi monstry a lidmi stala realitou. August se stal vůdcem ve Verity, i když po této pozici nikdy netoužil, a Kate se živí jako lovkyně nestvůr v Prosperity. Ale pak se najednou ze stínů vynoří nová příšera, která se živí chaosem a oživuje vnitřní démony lidí, a Kate se musí vrátit do hlavního města, aby čelila monstru, které si myslela, že zabila, a démonovi ve svém nitru.

Všichni knihomolové na jednom místě. | Svět knihy 2018

Úterý v 17:20 Na slovíčko o knihách
Na veletrh Svět knihy jsem se jako milovnice knih chtěla už nějaký ten rok podívat. Smůla však je, že vždycky probíhá v květnu, který je pro vysokoškoláka dost nešťastné období. Letos se však všechno sešlo tak dobře, že jsem nakonec 12. května nasedla s přáteli brzy ráno do vlaku a vyrazila směr Praha. Učení jsem si vzala s sebou do batohu, ale teď vím, že to bylo naprosto zbytečný :D Učit jsem se zvládla asi tak deset minut během cesty a nepamatuju si z toho vůbec nic.

Hned po příjezdu na holešovické výstaviště jsem zamířila do hlavní budovy, kterou jsem prolítla během pár minut. Bylo tam přelidněno a dusno, přesně jak jsem čekala. Naštěstí jsem věděla, co si chci koupit, ještě než jsem vůbec do Prahy jela. Takže určitě nemůžu říct, že by mě knížky Holka na suchu od Laury Silvermanové, Pán stínů od Cassandry Clareové a Z kouře a kamene od Alžběty Bílkové v mojí tašce zrovna překvapovaly.

Nakonec jsem vyrazila k bílému stanu kousek od hlavní budovy, kde se konal HumbookStage, hlavní důvod, proč jsem na veletrh vůbec jela. Na přednášce o komiksech jsem nebyla, protože ty nepatří mezi moje záliby, ale hned nato následovala diskuze o LGBT literatuře, které se účastnil Theo Addair, autor Muffinu a čaje, se kterým jsem nedávno dělala rozhovor, Martin Bečan, autor Kaziměstů, a knižní bloger Jakub Pavlovský. Bavili se mimo jiné o tom, jaká je v této oblasti v dnešní době situace - jak se k (nejen) homosexuálním dětem chovají jejich spolužáci, jak jejich orientaci přijímají (co si budeme vykládat, děti někdy dokáží být pěkně zlé), o velké volnosti, kterou v České republice autoři mají a podobně. Asi všichni se shodli na tom, že by ke všeobecné toleranci přispělo, kdyby se už v dětských knížkách velmi přirozeně a nenásilně objevovaly zmínky o homosexualitě (a to například v takové podobě, že má dívka dvě maminky). Jako pisálka mě nejvíc zaujal prohozený fakt, že homosexualita by nikdy neměla být pokládána za hlavní charakteristiku postavy. Je pravda, že u heterosexuálních postav se taky nikdo nepozastavuje nad tím, že jsou heterosexuální.

Po skončení jsem si konečně nechala od Thea podepsat Muffin a čaj, z čehož mám velkou radost :) Následovala diskuze Knižní blogeři vs. redaktoři, která mě bavila mnohem víc, než jsem čekala. Dozvěděla jsem se, že nakladatelé v základě rozlišují mezi knížkami spotřebními (paperbacky) a těmi s pevnou vazbou a přebalem, které působí luxusně a kterým nakladatelé velmi věří. Stejně tak se v diskuzi objevil pojem mluvící jména. Skutečnost, že jsou některá jména v knihách překládána a jiná ne, má totiž důvod. Pokud v knížce narazíte na vyloženě přeložené jméno, většinou to znamená, že má pro příběh nějaký význam. Na celé diskuzi měl velký podíl šéfredaktor CooBoo Petr Eliáš, který říkal opravdu zajímavé věci a bylo poznat, že svému oboru vážně rozumí a má ho rád. Na závěr se mi líbilo konstatování Jiřího Štěpána z Hostu, že knížka bez překlepů není reálná. V poslední době se na internetu setkávám s velkou kritikou chyb v knihách. Určitě si nemyslím, že to je v pořádku, sama jsem celkem hnidopich, ale v tomto ohledu s redaktorem Hostu prostě souhlasím.

Myslím, že vůbec nejvíc jsem se těšila na Jak mi vydali knížku, kde se rovnou čtyři autoři (Alžběta Bílková (Fragment), Pavel Bareš (Host), Anna Musilová (YOLI) a Mirka Varáčková (Booklab)) dělili o svoje pisatelské začátky, zkušenosti s jednáním s nakladateli, nabízením rukopisů, odmítnutím a podobně. Myslím, že pro všechny pisálky byl super zážitek si něco takového vyslechnout. A pokud plánujete nabízet rukopis, mohly by vám pomoct tyto rady, které v diskuzi padly:

• Byť to může znít klišoidně, nikdy se nevzdávejte, neustále to zkoušejte a hlavně pište a zdokonalujte se v tom.

• Musíte si věřit, a to i v případě, kdy vaše dílo bude někdo hanit; zároveň však musíte být váš největší kritik.

• Přestože vám může připadat, že by váš rukopis potřeboval úpravy a není hotový, nenechte to dojít tak daleko, že na něm budete pracovat deset let jen proto, že jste podle vás nedosáhli sta procent. Je lepší skončit na osmdesáti, než se neustále hnát za stem, kterého v závěru stejně nikdy nedosáhnete.

• Pohlídejte si, z jakého mailu posíláte rukopis. Hravá přezdívka může nejenže odradit redaktora, ale díky ní může váš mail spadnout do spamu (:D).


Ještě před začátkem diskuze jsem si zaskočila za Alžbětou Bílkovou a nechala si od ní podepsat její prvotinu. Knížka Z kouře a kamene se potom dočkala společně s dílkem Drž mě, když padám od Mirky Varáčkové křtu. Hned nato Fragment vyhlásil vítěze druhého ročníku literární soutěže Hvězda inkoustu, kterým se stala Kateřina Šardická se svým detektivním fantasy Zmizení Sáry Lindertové, na které se můžeme v knižní podobě těšit přesně za rok. Stejně tak bylo zveřejněno téma pro třetí ročník, kterým je Praha roku 2120. Tak co, zúčastníte se? :)

Jinak se mi moc líbilo, že se na akci podílela nejen Albatros Media nakladatelství, ale taky ta ostatní, která vydávají young adult knihy. Navíc jste se mohli celou dobu jen tak procházet mezi autory knížek, redaktory a šéfredaktory nakladatelství a známějšími knihomoly a prohodit s nimi pár slov. Z veletrhu jsem odcházela s dobrou náladou. Příští rok jdu bez váhání zase!

Citát měsíce #6

10. května 2018 v 18:12 Měsíční NEJ
Trošku opožděně přidávám úryvek z březnových knih, který na mě nejvíc zapůsobil. Velice překvapivě (:D) pochází z Muffinu a čaje od Thea Addaira. Contemporary knížky obecně podle mě většinou obsahují (nebo by nejspíš měly obsahovat) nejlepší postřehy k zamyšlení. Už jen proto, že se nesoustředí na děj, ale na vývoj postav. Pokud se stejně jako já chystáte na veletrh Svět knihy, autor tam bude v rámci HumbookStage od 11:45 hovořit o LGBT literatuře. To si rozhodně nenechám ujít :)

"Když chceš získat něco, cos nikdy neměl, prolétlo mu hlavou, musíš udělat něco, cos ještě nikdy neudělal."

V hlavní roli pomsta. | Na lovu (Meagan Spooner)

6. května 2018 v 9:37 Knižní recenze
Na lovu (Meagan Spoonerová)
Původní název: Hunted
Rok vydání: 2018
Žánr: young adult, fantasy, romance
Počet stran: 328
Nakladatelství: CooBoo
Vazba: vázaná s přebalem

Kráska zná tajemný les lépe než kdokoli jiný. Cítí ho ve své krvi. I když vyrostla mezi šlechtici daleko od lesa, ví, že temný hvozd skrývá tajemství, která dokáže odhalit jen pravý lovec. Když její otec přijde o všechno jmění a Jeva se musí společně se sestrami odstěhovat pryč z města, uleví se jí. Uprostřed divočiny se nemusí přetvařovat a usmívat se na bohaté dámy - nebo se vdát za bohatého šlechtice…. Ale ve chvíli, kdy v lesích zmizí při lovu její otec, nemá Jeva na vybranou - musí ho najít. A jediná cesta vede po stopách stvoření, které se otec snažil ulovit. Přes varování sester se vydává do lesa a stopuje Zvíře až do jeho království - zakletého údolí, zničeného zámku a světa plného stvoření, o kterých slyšela pouze v pohádkách. Do světa, který ji může zničit, nebo spasit. Zbývá jen jedna otázka. Kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře?

Přiznám se, od této knížky jsem příliš neočekávala. Autorčinu sérii Ptačí zpěv, která u nás vyšla už před nějakou tou dobou (a ne celá), mě nikdy nelákala - jak kvůli námětu, tak i kvůli nijakému hodnocení. Nemohla jsem pak být víc překvapená, když jsem otevřela Na lovu a hned na mě dýchl krásný jazyk a kouzelné prostředí středověké Rusi.

"Jak ten váš příběh končí?" zeptalo se Zvíře hlasem, jenž se začínal blížit onomu sametovému basu, který tak dobře znala.
Jeva na něho pohlédla, ale došla jí slova. Hlavou se jí honily tisíce pohádek plné putování, snů, přání a odměn. Ale cesta před ní byla prázdná, holá jako kožená vazba knihy pohádek, kterou si s sebou přinesla.
"Já nevím," zašeptala. "Myslím, že asi vůbec nekončí."

Pokud jste milovníci pohádky Kráska a zvíře, tady si přijdete na své. Přestože autorka tento příběh kloubí s pohádkou o Ptáku Ohniváku, nepřidává do něj zase tolik nového. Hlavní linie děje svoji inspiraci v pohádce o Krásce a Zvířeti jednoduše nezapře. Přestože se jedná o retelling, podle mě by možná neuškodilo, kdyby autorka do příběhu přidala ještě více nového, svého.

Jednou ze změn, které Spoonerová oproti předloze udělala, byly velmi vstřícné vztahy mezi Kráskou a jejími sestrami. Čtenář tu nenajde žádné hamižné fifleny, a dokonce i představitel původního Gastona (tady Solmir), je galantní a chápavý muž, o kterého by ve městě hlavní hrdinky stála nejedna dívka. Dalo by se tedy říci, že oproti původní Krásce a zvířeti je v Na lovu převážně více pozitivního než naopak. Ale žádnou pohádku od Disneyho nečekejte.

Hlavní hrdinka Jeva (taky nazývaná jako Kráska) není žádná ufňukaná chudinka. Pokud máte rádi silné protagonistky stejně jako já, pak si Jevu velmi brzy oblíbíte. Čajové dýchánky nejsou nic pro ni; místo toho nadevše miluje les a lov a v případě nouze se dokáže o svoji rodinu dobře postarat. Poté, co se její otec nějakou dobu nevrátí domů, neváhá, vydává se po jeho stopách odhodlaná zabíjet. A když se nakonec dostane do sídla Zvířete, nejedná se o žádný krásný zámek, ale po staletí se rozpadající zříceninu. Ani se následně neprochází po jeho chodbách v nádherných nadýchaných šatech. Místo toho se jen dále zdokonaluje ve svých loveckých schopnostech.


Knížka byla čtivá, ani na chvíli jsem neměla pocit, že bych ji chtěla odložit, protože bych se nudila. Nutno však podotknout, že to tak nemusí mít každý. Věřím totiž, že někomu může příběh Jevy a Zvířete připadat příliš rozvláčný. Pravda je taková, že stránky Na lovu rozhodně nepřekypují akcí. Celý příběh je spíše o vývoji postav a jejich vztahu tak, jak je to převážně typické u contemporary. Není to ale ani tak, že by se tu čtenář co chvíli dočkal zamilovaných pohledů nebo motýlků v břiše. Romantická linka je v celém příběhu poměrně… nenápadná.

"To lidé říkají druhým, co chtějí slyšet. To lidé překrucují a skrývají pravdu, aby dosáhli svého. To lidé lžou... A ve chvíli, kdy přiznalo, že zabilo jejího otce, vypadalo Zvíře velice lidsky."

Ze samotného textu je velmi patrné, že Spoonerová prostě psát umí. Dokáže velmi obratně volit ta správná slova, aby čtenář na vlastní kůži pocítil atmosféru zasněženého lesa, prokřehlých prstů a štípání zimy v nose. Kniha taky obsahuje na krásně graficky zpracovaných stránkách (i když ten ošklivý font to podle mě hrozně kazí, nemůžu si pomoct) kratičké pasáže z pohledu rozdvojené osobnosti Zvířete. Text jako celek pak ve čtenáři vyvolává pocit křehkosti, kouzelnosti a jeho četba je opravdové potěšení. Do hlavních postav se vcítíte jako nic.

Konec Spoonerová vyřešila zajímavě, právě tady čtenář zjistí význam Ptáka Ohniváka, nicméně oproti zbylému textu působil závěr trošičku uspěchaně, ošizeně. Ať je to však jakkoliv, tahle knížka má rozhodně myšlenku. Ztotožní se s ní ti čtenáři, kteří stejně jako Jeva něco chtějí, aniž by přesně věděli co, nebo pociťují neklid, když musejí dlouho zůstávat na jednom a tom samém místě.


Přestože má Na lovu svoje mouchy, já jsem si tuto knížku opravdu užila. Velké plus je taky fakt, že se jedná o samostatné dílko, a to o sobě každé fantasy tvrdit nemůže. Knihu Meagan Spoonerové hodnotím 4 hvězdičkami a doporučuji jak všem milovníkům retellingů, tak žánru young adult fantasy.
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz