Tajemství ve světě bez tajností. | Tajemství kůže (Alice Broadway)

Čtvrtek v 18:22 |  Knižní recenze
Tajemství kůže (Alice Broadwayová)
Původní název: Ink
Série: Ink (1.)
Rok vydání: 2018
Žánr: young adult, dystopie, fantasy
Počet stran: 304
Nakladatelství: Moba
Vazba: flexo

Představte si, že žijete v zemi, kde každá přelomová událost, každé důležité rozhodnutí, všechno, co pro vás má nějaký význam, skončí na vašem těle jako tetování. Po smrti pak z potetované kůže vytvoří knihu, která bude vašim potomkům sloužit jako vzpomínka na vás a vám jako záruka věčného života. V takovém světě žije Leora. Když její otec zemře, Leora by dala cokoli, jen aby mohl v paměti ostatních žít navždy. Ví totiž, že její otec si zasloužil, aby jeho kniha kůže se záznamem celého jeho dobrého života přetrvala navěky. Když však zjistí, že z knihy jejího otce někdo kus vyřízl a knihu upravil, musí se pustit do pátrání, které ji přiměje zamyslet se nad tím, zda svého otce vůbec znala. A jestli zná samu sebe. A jestli všechno, v co celý život věřila, je vůbec pravda. Tak začíná rozplétání strašného tajemství…

Svatoměstí je místo, kde si člověk nechává vytetovat každý významný moment svého života na kůži. Když potom zemře, z této kůže je vytvořena kniha, která je buď předána rodině, nebo spálena a daný jedinec je provždy zapomenut. Zda je toho duše hodna, se určuje podle toho, jak se člověk ve svém životě choval. A něco takového nevyhodnocuje bůh, nýbrž vláda.

Myslím, že o námětu této knihy s krásnou obálkou můžu říct rovnou dvě věci - rozhodně originální, ale zároveň tak trošku morbidní. Já bych tedy určitě doma nechtěla mít kůže svých předků v podobě knih. Nicméně mytologie, s níž Broadwayová přichází a která je jednou z nejsilnějších částí celé knihy, podává celou věc zajímavě, stravitelně, suverénně.

Nikdo není doopravdy zapomenutý, dokud jeho jméno ještě někdo promlouvá nahlas.

Vůbec nejvíc mě na celé knize zaujaly myšlenky, které systém nastolený ve světě hlavní hrdinky ve čtenáři nevyhnutelně vyvolává. Je správné, aby člověk měl tajemství, o kterých nikdo neví? Je správné, aby lidé v okolí měli přístup do našeho soukromí? Můžete člověka poznat jen z významných momentů, které si nechal vytetovat na kůži? Můžete na základě takových tetování říct, že žil správný život? Nebo znamená to, že má někdo knihu vyrobenou z vaší kůže doma, promlouvá k vám a zapaluje pro vás svíčky, že žijete věčně?

Je velká škoda, že děj samotné knihy je už trochu slabší. Jedná se o první díl trilogie, ale při čtení jsem měla spíš pocit, že jde o takový prolog k dalším dílům. Děj knihy se táhl. Akce tu moc nenajdete. Celá zápletka se točí okolo knihy kůže otce hlavní hrdinky Leory a jeho tajemství. Toto tajemství je v závěru vlastně docela zajímavé, ale nemyslím si, že by se jednalo o námět na celou knihu. Problém knihy spočívá také v její anotaci, která vyzrazuje skoro celý děj knihy. To společně s táhnoucím se vyprávěním zrovna na čtivosti knihy moc nepřidává. K tomu se ještě můžu přičíst potíž s hlavní hrdinkou, kdy desítky stran dopředu víte, co se děje, zatímco ona ani přinejmenším. Někdy jsem nad její natvrdlostí opravdu kroutila hlavou.


Přestože by to leckdo označil jako ohrané, moc se mi líbil Leořin sen stát se tatérkou, i když se v jejím světě na ženy vykonávající tuto profesi nahlíželo spíš skrz prsty. Líbilo se mi i to, jak nadaná a výjimečná v této oblasti hlavní hrdinka byla, že dokázala svými schopnostmi leckomu vytřít zrak.

Pokud máte rádi romantiku, tady jí moc nečekejte. Přestože se hlavní hrdinka samozřejmě během děje do někoho zakouká, nedojde tu ani na polibek. Popravdě si myslím, že v knize žádné romantické pobláznění ani být nemuselo - na můj vkus to celé působilo nuceně, jednoduše jen aby tam něco bylo.

Sevřu ruce v pěst a přitom v dlani ucítím něco jiného - něco, co je hebké i tvrdé zároveň.
Vytáhnu tu věc ven a zastavím se pod lampou, abych zjistila, co to je.
Lesklé černé pírko.
Znamení prázdných.
Jen na okamžik ho držím v ruce, než se ho zmocní vítr a odfoukne mi ho z dlaně. Rozhlédnu se kolem sebe a napůl čekám, že za sebou uvidím stát jednoho z nich. Běžím domů a mám pocit, jako by mi bylo znovu šest a prázdní mě pronásledovali, aby se zmocnili mojí duše.

V knize podle mě některé věci docela skřípou. Patří mezi ně chování některých postav, hlavní hrdinky bohužel nevyjímaje. Leora se řadí mezi ty lidi, kteří bezmezně a neochvějně věří v systém. Dokážu si představit, že někomu to může při čtení lézt na nervy, ale já s tím problém neměla, protože vím, že takoví lidé opravdu existují. Horší už však bylo, když hlavní hrdinka začala měnit názory a chovat se nepřiměřeně. Vypadalo to spíš, jako kdyby dělala to, co dělala, jen aby to autorce vyhovovalo v rámci děje. A to není nikdy dobré. Stejně tak bych mohla Broadwayové vytknout, že se sice soustředila na mytologii svého světa, ale už jaksi zapomněla na osvětlení aktuálního stavu věcí. Protože navzdory tomu, že se v celé knize mluvilo o komunitě prázdných (nepotetovaných nebo vyhoštěných lidí, které systém démonizoval), která je pro celý děj vlastně docela podstatná, mám ji po dočtení celou jakoby v mlze. V knize bohužel nedávalo smysl víc věcí, ale ty si nechám pro sebe, protože nechci spoilerovat.


Věřím, že Tajemství kůže je kniha, kterou si řada lidí koupí jen kvůli její krásné obálce. Nicméně na můj vkus v ní až moc věcí pokulhávalo, a tak ji hodnotím 3 hvězdičkami a doporučuji ji všem milovníkům dystopií. Tímto mockrát děkuji nakladatelství Moba za zaslání recenzního výtisku.
 


Komentáře

1 Mora Leray | Web | Včera v 16:18 | Reagovat

Připadám si divně - všichni v mém okolí tuhle knížku mají! :D Každopádně je to moc pěkná recenze, ačkoli ani po ní si nejsem jistá, zda se do čtení v budoucnu pustit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz