Za dobrodružstvím v oblacích. | Magonie (Maria Dahvana Headley)

6. června 2018 v 19:20 |  Knižní recenze
Magonie (Maria Dahvana Headleyová)
Původní název: Magonia
Rok vydání: 2017
Žánr: young adult, magický realismus, fantasy, romance
Počet stran: 320
Nakladatelství: CooBoo
Vazba: vázaná s přebalem

Aza Rayová už od malička trpí záhadným onemocněním plic. Nemůže pořádně dýchat, mluvit, žít. Když na obloze zahlédne loď, považuje to její rodina za pouhý vedlejší účinek jejích léků. Aza si ale nemyslí, že by to byla jen halucinace. Slyšela, jak někdo z lodi volá její jméno. Uvěří jí jen Jason, kamarád, který vždy naslouchá a který je možná i víc než jen kamarád. Než si to Aza vůbec stihne uvědomit, stane se něco hrozného. Aza se ztratí z našeho světa…a objeví se v Magonii. Nad mraky už není tou slabou dívkou se smrtí na jazyku. V Magonii se může poprvé zhluboka nadechnout. Zjistí, že má velkou moc a díky tomu pozná, že se blíží válka. Svět nahoře a svět dole spolu mají nevyřízené účty. Aza má v rukou osud celého lidstva - včetně mladíka, který ji miluje. Komu zachová věrnost?

Jakmile se do Magonie pustíte, dojde vám, že je to docela ukecaná kniha. To jde poznat obzvlášť na prvních sto stranách, které mě ale paradoxně bavily z celé knížky nejvíce. Hlavní hrdinka Aza nemá daleko k sarkastickým poznámkám, občas kvůli tomu ale působí trošku protivně. Řekla bych, že její styl vyprávění může někomu dokonce brnkat na nervy (já měla naštěstí občas jen namále). Spolu se svým nejlepším kamarádem jsou podařená dvojka nerdů, která mě vážně bavila.

Vzpomněla jsem si, co může vlna tsunami na Zemi způsobit. A pomyslela jsem si, že jsem ji vytvořila úplně z ničeho. Jen ze vzduchu a z dechu.
Díky těm schopnostem, o kterých všichni mluvili. Díky mé moci. Teď už ji znám. Díky naší moci. I tu už poznávám.
Je hrozivá.
Je úžasná.

Problém je u této knížky v její anotaci, která toho říká hrozně moc. Vlastně toho neřečeného z děje zase tolik nezbývá. Když nakonec po sto stránkách Aza opustí pozemský svět, ocitne se v Magonii, světě v oblacích, kterým na lodích proplouvají představitelé poloptačí rasy, kteří zpěvem prakticky ovládají počasí a podobně, a v němž bez obtíží narazíte na plachtové netopýry, létající velryby nebo žraloky (přiznám se, tohle už mi připadalo trochu moc). V tu chvíli pro mě nastal problém - nejenže bylo všechno takové divné, ale taky na mě všechny nové postavy včetně Azy samotné působily hodně nesympaticky. Přestože prvních sto stran je hlavní hrdinka poměrně chytrá, se vstupem do Magonie jako by přišla o mozek. Nejenže během chvilky (měsíce a půl) dokáže zapomenout na svůj pozemský život, rodinu a nejlepšího přítele a tak trochu se zakoukat do krajně nesympatického svalnatého poloptačího kluka, ale taky sebou nechává nehorázně manipulovat.

Přestože celý svět v oblacích, který autorka vymyslela, je bezpochyby originální, děj od Azina příchodu mezi poloptačí národ působí šablonovitě. Ze slabé Azy se rázem stává hrdinka oplývající nikdy neviděnou mocí, spasitelka celého světa v oblacích. Neviděli jste už tohle náhodou někdy?

Pořád ještě nezapadám. Srdce napůl na zemi, napůl v oblacích. Pořád ještě se od všech liším. Pořád ještě vlastně nikam nepatřím.
Svět pod námi je v mnoha směrech strašně zkažený. To, jak řeky mění barvu z modré přes zelenou až k hnědé. To, jak kouř z továrních komínů zraňuje bouřkové velryby. To, jak Magonie hladoví, zatímco Země hoduje.

Existuje jedna věc, kterou v knížkách nesnáším, a to je tajnůstkaření. Hlavní hrdinka je vržena do nového světa, aniž by jí někdo něco pořádně vysvětlil. A úplně stejně je na tom čtenář, ke kterému není autorka zrovna ohleduplná. Dost dlouho jsem se v novém prostředí horko těžko orientovala a byla jsem zmatená. Nutno říct, že některé věci nepodala Headleyová chaotickým způsobem, ale dokonce je nepodala vůbec. V celé knize se člověk o tak opěvovaném světě v oblacích nic moc nedozví, ani jeho historii, ani politické uspořádání. Představení jejich systému je jen velmi povrchní a ledabylé. Magoniané nenávidí lidi za to, jak ničí životní prostředí (nevím, co to mají někteří autoři za zlozvyk jednostranně a nekomplexně poučovat čtenáře o věcech, které lidstvo dělá špatně), čímž jim ztěžují život, zatímco oni jim bez výčitek kradou úrodu. V příběhu chybělo vysvětlení mnoha věcí. Asi nejvíc by mě zajímalo, jak se dostaly lidem do rukou semena vzácných rostlin patřící Magonianům, kteří je za to překvapivě velice nenáviděli. Docela zvláštní, že se to čtenář za celou knihu nedozví, přestože je na tom postavena hlavní zápletka.


Po tom, co se Aza ocitne v Magonii, se čtenář dostává kromě kapitol z pohledu hlavní hrdinky také ke kapitolám z pohledu jejího nejlepšího přítele Jasona. Toho, přestože působil docela naivně, jsem si vážně oblíbila. Člověk se v knize tak trochu dočká milostného trojúhelníku, ale vlastně se není čeho příliš bát, protože ten není vůbec hlavní záležitostí knihy a ani nedojde na to, že by se hrdinka tisíc let rozhodovala mezi jedním a tím druhým.

Magonie má nejen krásnou obálku, ale také jazyk. Čtení jsem si v tomto smyslu opravdu užívala. Líbilo se mi taky, že je příběh založený na opravdových faktech. Že opravdu existují záznamy o tom, že v roce 815 ve Francii jistí námořníci tvrdili, že jsou z Magonie. Netušila jsem ani, že je na Špicberkách světová banka semen rostlin. Tato knížka zaručeně nečerpá z nějaké tisíckrát recyklované mytologie, a to jí rozhodně přidává na dojmu.


Přestože jsem Magonii dost zkritizovala a neuvažuji ani o čtením druhého dílu, musím na druhou stranu uznat, že je to kniha, jakou jsem ještě nikdy nečetla (když neberu v potaz šablonovitou úlohu hlavní hrdinky-spasitelky). Nakonec jsem se rozhodla ji ohodnotit 3 hvězdičkami a doporučuji ji všem, kteří mají rádi originální příběhy a magický realismus.
 


Komentáře

1 kath_the_bookworm | E-mail | Web | 12. června 2018 v 18:16 | Reagovat

Knihu mám na svém TBR listu a opravdu mě láká. Je pravda, že hlavně svou krásnou obálkou a anotaci jsem ani nečetla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz