Zakázaná láska ve městě, které nikdy nespí. | Víš, že tě potřebuju? (Estelle Maskame)

5. srpna 2018 v 19:25 |  Knižní recenze
Víš, že tě potřebuju? (Estelle Maskame)
Původní název: Did I Mention I Need You?
Série: DIMILY (2.)
Rok vydání: 2018
Žánr: young adult, contemporary, romance
Počet stran: 432
Nakladatelství: Fragment
Vazba: paperback

Eden svého nevlastního bratra neviděla už skoro rok. Přestože svůj utajovaný vztah kvůli rodině ukončili, nemůže na Tylera stále zapomenout. Je sice šťastná se svým novým přítelem, jenže když od Tylera dostane zprávu, aby s ním strávila léto v New Yorku, je štěstím bez sebe. A tak spolu prožívají horké dny ve městě, které nikdy nespí, a staré touhy bublají pod povrchem. Jak dopadne jejich setkání? Odolají pokušení, nebo dají citům volný průběh?

Bez okolků se rovnou přiznám, že na tuto knížku jsem se ohromně těšila. Od začátku jsem si byla jistá, že to bude parádní letní čtení, u kterého nebudu napětím ani dutat. Protože zakázaná láska, ta je v knížkách snad úplně nejlepší. Po přečtení prvního dílu pro mě zkrátka byla celá DIMILY trilogie taková guilty pleasure, kterou jsem sice ani náhodou nehodnotila plným počtem hvězdiček, ale pokračování jsem chtěla stůj co stůj.

Na začátku Víš, že tě potřebuju? hlavní hrdinka Eden odlétá na šestitýdenní prázdniny za svým nevlastním bratrem Tylerem, se kterým si už leccos zažila. Doma nenechává jen rodiče, ale taky svého přítele Deana. A už od začátku je více než jasné, že je v tom Eden až po uši (jako čtenářka prvního dílu jsem se musela opět sebe samé ptát, proč se tedy vůbec na konci jedničky dávala s Deanem dohromady). Autorka stejně jako v případě Víš, že tě miluju? nezahálela a plně využila všeho, co jí New York nabízel. Věřím, že na milovníky tohoto velkoměsta dokáže v tomto smyslu kniha opravdu zapůsobit. Ve mně to ale bohužel chuť navštívit New York nevyvolalo. Přesto fakt, jak autorka dokázala využít prostředí příběhu, musím vyzdvihnout, protože je to jen jedna z mála věcí, které podle mě jde na této knížce ocenit.

Už nebudu chodit kolem horké kaše. Od knížky jsem jednoduše nedostala, co jsem chtěla. Upřímně si nejsem ani moc jistá, jestli měl titul vůbec nějakou zápletku. Děj se neustále točí okolo jednoho a toho samého dokola. Čekala jsem jiskření a spoustu situací plných napětí, pokušení a trpkého sebeovládání. Toho v knížce však bohužel moc není. Autorka z celé situace ani zdaleka nevymačkala to, co mohla. Místo toho čtenářům naservírovala zdlouhavý text plný hluhých míst, až jsem při čtení musela neustále sledovat, kolik stran že mi to ještě zbývá do konce.

On neví, že když lidem prozradíme naše tajemství, nastane konec světa?

Vůbec nejhorší na celé knize je ale především její hlavní hrdinka. V prvním díle, kdy jí bylo šestnáct, jsem dokázala ještě trochu pochopit, že se chovala dětinsky, ale u Víš, že tě potřebuju? mi zůstával jen rozum stát. Pokud čekáte, že za ty dva roky vyspěla a chová se alespoň trochu přiměřeně ke svému věku (tedy osmnácti), pak jste na pěkném omylu. Přestože totiž Eden zdůrazňuje, že vyspěla, ve skutečnosti se podle mě chová ještě hůř než v prvním díle. A to je co říct.


Během čtení jsem si uvědomila, že hlavní hrdinka vlastně vůbec není dobrý člověk. Už od začátku jí muselo být jasné, že její srdce rozhodně nepatří jejímu příteli Deanovi. Přesto se s ním nerozejde. Zároveň stíhá velice přehnaně žárlit na každou dívku, která se vůbec mihne kolem jejího nevlastního bratra, a ještě se cítit v právu. Zatímco jsem četla, nevěděla jsem, jestli mám chuť ji praštit nebo se za ni chci cítit trapně nebo jen zírat s otevřenou pusou. Když nakonec začala svého přítele opakovaně podvádět, cítila jsem nad ní jen opovržení.

"Zlobíš se ještě, že jsem odjela?"

"Nikdy jsem se na tebe nezlobil, Eden," vysloví Dean něžně a konejšivě. Já bych si ale přála, aby se zlobil. V pozadí slyším vrčení motorů a slabý zvuk rádia. Nejspíš je v práci. "Byl jsem jen zklamaný, že strávíš svoje poslední léto se mnou… raději beze mě. Jakmile přijde podzim, už se moc neuvidíme, a ty to víš, a přesto ses rozhodla odjet do New Yorku."

"Je to New York, Deane," zašeptám a pevně přitom zavřu oči. "New York."

Přestože se ani Tyler v tomto smyslu nezachoval nejlépe (Dean byl jeho nejlepší kamarád), cítila jsem k němu větší sympatie než k hlavní hrdince, protože se mu podařilo to, co jí ne - vyspět. Edenin nevlastní bratr byl oproti prvnímu dílu opravdu jiný, ale pořád z něj byl cítit ten starý Tyler z jedničky. To se autorce povedlo.

I tady čtenář najde intriky Tylerovy bývalé Tiffani, tentokrát jsou však tak umělé, že si člověk musí klepat na čelo. Všechno se dalo vyřešit jednoduše, i když vám hlavní hrdinka tvrdí, že ne. Kromě hlavních dvou postav Eden a Tylera jsou ostatní charaktery bohužel poměrně ploché, přestože se v knize vyskytovaly často (například Tylerův spolubydlící Snake, o kterém jsem se dozvěděla maximálně to, že pochází z Bostonu).


Víš, že tě potřebuju? pro mě tedy bylo velké zklamání. První díl byl dějově mnohem zajímavější. Upřímně moc nechápu tak velké množství nadšených reakcí okolo, na druhou stranu je však pravda, že tyto nadšené reakce většinou pochází od mnohem mladších čtenářek. Je mi taky jasné, že autorka příběh napsala snad ve svých čtrnácti nebo patnácti letech (což je rozhodně obdivuhodné!), ale já bohužel nemůžu jinak než dát knížce 2 hvězdičky, a to ještě přivírám oči.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz