Parádní knižní šílenství v Praze. | HumbookFest 2018

12. října 2018 v 8:15 |  Na slovíčko o knihách
Co si budeme povídat, šestý říjen jsem vyhlížela už nějakou dobu. Prázdniny plné výletů skončily a místo toho začal ve škole nový semestr. Ta moje část rozmazlená volnem se tedy nemohla dočkat, až konečně vypne a zase si někam vyjede… a k tomu všemu ještě na knižní festival!

Do Prahy jsem se s kamarádkou a přítelem vydala už o den dřív, samozřejmě s velkou poloprázdnou taškou, aby bylo při zpáteční cestě místo na nové knížky :D V sobotu ráno jsme tramvají vyrazili na místo konání HumbookFestu, a když jsme se supěním vyšplhali všechny schody a ocitli se v Kongresovém centru, musela jsem uznat, že se letos pořadatelé vážně překonali. V první chvíli jsem si připadala jako v nákupním středisku. Oproti minulým ročníkům festivalu to tam jednoduše bylo hrozně pohodlné.

Na druhou stranu mého pocitu dítěte v hračkářství jsem všude pobíhala tak moc, že mi v závěru připadalo, že jsem na samotném festivalu nestihla ani zdaleka tolik, kolik bych si přála. Přiznávám, byla jsem z toho trošičku rozmrzelá. Přednost jsem dala spíš českým besedám než těm zahraničních autorů. Možná za to mohl fakt, že mezi cizinci nebyl žádný můj vyloženě oblíbenec, ale možná taky to, že Češi mluvili o hrozně zajímavých věcech.


DYSTOPIE: JEŠTĚ FIKCE, NEBO UŽ REALITA?
Ujít jsem si rozhodně nenechala besedu Petry Stehlíkové a Pavla Bareše o dystopiích. Oba mluvili nejen o tom, co dalšího chystají, ale taky o psaním samotném, což je pro pisálka, jako jsem já a mnozí další, vždycky zajímavé. Pár věcí, které mě zaujaly:

• Je dobré mít nad sebou bič, nicméně přílišný tlak je naopak kontraproduktivní. (To na mně docela sedí - když mám před sebou velkou výzvu, většinou pak pro jistotu nedělám nic.)

• Betačtenáři nemusí mít vždycky pravdu. Proces tvorby knihy zahrnuje nejrůznější vnitřní bitvy ve spisovatelově hlavě, proto je nejlepší, když při psaní dáváte text číst někomu, kdo vám ho pochválí (samozřejmě objektivně) a motivuje vás tak k pokračování. Ty přísnější čtenáře si nechte až na konec, kdy budete mít hotovo. Jinak byste totiž knihu nemuseli dopsat nikdy…

• Na neustálé odmítání rukopisu redaktory si nakonec zvyknete. Jen to prostě zkoušejte dál, nicméně předpokládejte, že vždycky můžete být lepší.

V každém případě jsem se hlavně dozvěděla, že Petra Stehlíková právě dopisuje třetí díl Naslouchače a doufá, že se jí podaří do konce tohoto roku poslat rukopis do nakladatelství. V takovém případě bychom se na něj mohli těšit na podzim 2019. Kromě toho taky padl dotaz, s kým hlavní hrdinka Ilan skončí - zda s kapitánem (můj osobní tip :D), nebo Vargasem. Jak to bude, samozřejmě neprozradila, ale s věkovým rozdílem si prý velkou hlavu nedělá. Všichni bojovníci pětadvacítky totiž vypadají zhruba na pětadvacet a staří jsou stovky let… takže rok sem, rok tam. Pavlu Barešovi zase vyjde pokračování Projektu Kronos v květnu 2019 a momentálně pracuje na superhrdinském románu odehrávajícím se v současné Praze. Hlavní postavou je prostořeká dívka. Musím říct, že jsem stejně jako autor zvědavá, jak tohleto dopadne :D Ale věřím, že dobře.


TVŮRČÍ PSANÍ OD A DO Z S PAVLEM RENČÍNEM
No a protože patřím mezi pisálky, ujít jsem si samozřejmě nenechala přednášku o kreativním psaní. Pavel Renčín to pojal vážně skvěle, navíc působil jako hrozně srdečný člověk. Opět pár věcí, které mě zaujaly:

• Jen zlomek z lidí, kteří tvrdí, že chtějí napsat román, ho opravdu napíší.

• První napsaný román je klíčový. Díky němu zjistíte, že vždycky dojdete na konec, že psaní není jen nekonečný proces bez konce.

• Román je jako perla. Základem je zrnko písku - jeden nápad, podnět (může to být klidně fotka, scéna z filmu apod.). Tyhle nápady jsou lepivé, spojují se samy, až nakonec ze všech zrnek vznikne právě perla. Vtipné a pravdivé je, že často počáteční nápady a podněty nedávají smysl nikomu jinému než vám.

• Každá cesta je platná. Člověk, který píše dívčí románek, je úplně stejně dobrý jako člověk píšící vysokou literaturu. Všechno má svoje obtíže. Nicméně nemůžete psát něco, od čeho budete v závěru očekávat něco jiného.

• Když něco děláte dost dlouho a dost dobře, nakonec se to povede. (To teda pevně doufám :D)


ZAHRANIČNÍ AUTOŘI
Po přednášce o kreativním psaní jsme se konečně vydali do hlavního sálu. Stihli jsme akorát konec besedy se Sebastienem de Castellem, čehož jsme okamžitě zalitovali, protože tenhle autor je prostě hrozně vtipný a sympatický. Trochu víc jsme si ho spolu s ostatními autory užili při This or that, kdy se spisovatelé vždycky rozhodovali mezi dvěma možnostmi. Claudia Gray se spolu se Sebastienem de Castellem shodli na tom, že celý Harry Potter je ve skutečnosti série o Hermioně a jejích dvou neschopných kamarádech. Sara Raasch zase třeba uznala, že má radši čtení než psaní, protože je to míň namáhavé (to souhlasím!).


FRONTA, FRONTA A ZASE FRONTA
Přestože bylo místo konání HumbookFestu obrovské, stánek s knihami byl od začátku v takovém obležení, že jsme to s kamarádkou vzdaly a rozhodly se k němu zajít až po besedě se Sebastienem de Castellem. Jak velké bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že za těch pár hodin z pultu úplně vymizela dvojka Diabolika, na kterou jsem si brousila zuby, a taky Kletba vítězů, která vyšla už v září. No, alespoň jsem moc neutratila :D V tašce mi skončila Trnitá řeč od Leigh Bardugo, protože ty ilustrace jsou prostě nádherné (!), a Tisíc kousků tebe, abych si je mohla u Claudie Grayové nechat podepsat. Při samotné autogramiádě zahraničních autorů jsem se zděsila, kolik VIP lístků se muselo prodat. Když si vzpomenu, že byly pryč během prvních pár hodin od zahájení prodeje… Dvě hodiny, které jsme s kamarádkou stály ve frontě, jsem si krátila čtením Krutého prince, jehož recenzní výtisk majitelé VIP lístků dostali. Byla jsem z něho nadšená, protože má knížka super hodnocení na Goodreads a já hádala, že právě ji v balíčku najdeme. Kromě Tisíc kousků tebe jsem si nakonec nechala podepsat i Divotvůrce od Sebastiena de Castella. Příjemně mě taky překvapila fronta, která se stála na podpis knížek od českých autorů. Je vážně skvělé, jak moc o české tituly čtenáři stojí!

Příští rok mě můžete na HumbookFestu čekat znovu. Zatím to každý rok byla parádní akce. Vážně doufám, že se v Praze nadcházející podzim ukáže nějaký autor, který je pro mě srdcovou záležitostí. Z takové Marissy Meyerové, Kerstin Gierové, Lauren Oliverové, Jandy Nelsonové nebo třeba i Kaie Meyera bych se pominula :)
 


Komentáře

1 Lucy Lillianne | E-mail | Web | 14. října 2018 v 17:47 | Reagovat

Co by mě mrzelo s tou celou lístků, je právě to, že se programy překrývají. A i když jsem nečetla všechny autory, chtěla bych těch podpisů co nejvíce. A dvě hodiny ve frontě? No uff...

2 K | Web | 17. října 2018 v 12:33 | Reagovat

Překrývání programů bylo na nic. Ale jsem ráda, že jsem se rozohdla jít na výše zmíněnou besedu se Sebastianem, protože to bylo opravdu úžasné :D A ta fronta u stánku s knihami....čekala jsem tam dlouho, elegatně řečeno :D

3 Papírová křídla | 21. října 2018 v 1:00 | Reagovat

[1]: To chápu, všimla jsem si, že jsi trošku blázen do podepsaných knížek :)) Těch není určitě nikdy dost. Ale já DIMILY a Sníh nebo popel fakt dost zkritizovala :D

[2]: Sebastien byl skvělý, to rozhodně! Ze zahraničních autorů působil nejvíc sympaticky. A moc se mi líbilo jeho popichování překladatele :)

4 SáraD. | E-mail | Web | 22. října 2018 v 6:16 | Reagovat

Já ho nestihla, práce, ale snad příští rok. Kreativní psaní bych si také nenechala ujít.
Kerstin Gierovou bych ráda viděla, třeba jednou bude hostem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz