Příběh, ve kterém je víc, než se na první pohled zdá. | Sleduj mě (A. V. Geiger)

3. října 2018 v 19:14 |  Knižní recenze
Sleduj mě (A. V. Geigerová)
Původní název: Follow Me Back
Série: Sleduj mě (1.)
Rok vydání: 2018
Žánr: young adult, contemporary, thriller, romance
Počet stran: 352
Nakladatelství: Yoli
Vazba: paperback

Tweety, soukromé zprávy i záznamy policejních výslechů… YA thriller pro onlineonovou generaci, který vás udrží v napětí do poslední stránky!

Tessa má agorafobii, úzkostný strach z otevřeného prostoru. Utíká proto do online světa, kde je aktivní členkou fandomu zpěváka Erica Thorna. Když jí její idol nečekaně pošle zprávu, původně se záměrem si z ní vystřelit, jejich komunikace se rozvine v upřímné přátelství. Když se ale rozhodnou setkat IRL, na povrch začnou vycházet nebezpečná tajemství…

Tahle kniha… S jistotou o ní můžu říct jednu věc. Bylo to něco, co jsem vůbec nečekala. Řekla jsem si, že si před spaním přečtu jednu kapitolu a potom si už pamatuju jen záblesky zběsilého čtení a nakonec to, jak knihu před čtvrtou ráno zavírám. Vězte, že tenhle YA thriller je až přehnaně čtivý.

Hlavní hrdinkou je Tessa, která poslední měsíce tráví (jen) ve svém pokoji. Trpí agorafobií, úzkostným strachem z otevřených prostranství a hlavně lidí, a to po jedné zlé zkušenosti z léta. Jediní lidé, se kterými je ve styku, jsou její přítel Scott, máma a psycholožka. Často tak utíká do twitterového světa, kde s velkým zápalem sleduje populárního zpěváka Erica Thorna.

Tessu jsem si velmi oblíbila. Přestože je skoro celou dobu zavřená ve svém pokoji, její pasáže vůbec nenudí. Autorce se to podařilo na jedničku. Čtenáři je dívky líto, protože ve skutečnosti nemá nikoho, kdo by ji opravdu chápal. Její přítel je doslova pitomec a máma, od které by člověk čekal, že svou dceru podpoří a bude se jí snažit pomoct, je pravý opak, okamžitě rozčilená a podrážděná, když věci nejdou podle ní. Přese všechno však nejde říct, že by Tessa byla slabá nebo ufňukaná chudinka. A to se mi na ní líbilo.

"Tak dobře," Tessa se rozechvěle nadechla. "Půjdeme na přední verandu."
Přední verandu přece zvládne. Ty schody v dětství určitě seběhla aspoň milionkrát. Prostě musí vypnout mozek. A soustředit se na to, co má před sebou.
Matka se natáhla po klice domovních dveří, ale pak se zarazila a ustoupila. Byla vytrénovaná. Společně už tohle znecitlivující cvičení prováděly celé týdny. Otevřít dveře byl Tessin úkol.
"Bude to ještě v tomhle století?"
"Já se snažím, mami," řekla Tessa. "Už tam skoro jsem."
Dveře se před ní hrozivě tyčily a Tessa zavřela oči.
Nádech.
Eric jedna… Eric dva… Eric tři…
"Proboha, Tesso. Vždyť je to jen klika!"

Oproti tomu zpěvák Eric Thorn je čím dál víc frustrovaný svým životem. Jeho úzkost naroste se smrtí jiného zpěváka zaviněnou šílenou fanynkou. Nejenže Ericovi připadá, že vlastně vůbec nežije, ale taky ho děsí jeho vlastní fanoušci. Připadá mu, že už to celé vůbec není o hudbě, ale o jeho fotkách bez svršku. Hned na začátku příběhu se Eric rozhodne anonymně si vystřelit z jedné z jeho obdivovatelek - z Tessy. Jenže když si s ní začne psát, dopadne to úplně jinak, než by čekal. I než by čekala ona.


Z Ericovy perspektivy jsem četla stejně ráda jako z té Tessiny. Přestože z něj občas šla trošku cítit namyšlenost celebrity, která vidí všechny fanoušky jako šílence, byl to sympaťák. A navíc vyprávění z jeho pohledu ukazovalo tu ošklivou a děsivou stranu slávy, o které moc lidí nepřemýšlí.

"Nikdy jsem nezamýšlel, aby se to takhle vyvinulo. Přísahám. Jen jsem si chtěl s někým promluvit. Nechtěl jsem se zamilovat."

I když ten námět zní jako něco klišoidního a prvoplánového, nakonec taková knížka vůbec nebyla. Příběh začíná záznamem policejního výslechu, které se spolu s tweety a zprávami v textu často objevují, čtenáři je tedy od začátku jasné, že v tom bude něco víc, člověk se sám sebe neustále ptá, co se vlastně stalo. A musím říct, že autorka dokázala příběh vylíčit za pomocí policejních záznamů nebo Twitteru velmi obratně.

Sleduj mě se dotýká zajímavých témat - agorafobie, stalkingu, bezpečí na internetu nebo taky mentálního zdraví. S jistotou můžu říct, že jsem ještě nečetla nic podobného. Celý příběh je postavený především na online interakcích a bylo neuvěřitelné, jak všechny působily reálně. Obzvlášť to zdůraznilo fakt, že člověku opravdu může záležet na někom, koho zná jen z dopisování po internetu.

Velmi usilovně jsem se snažila na knížce najít nějaká negativa, ale kupodivu jsem skoro nic nenašla. Možná mi trošku vadily několikatýdenní skoky mezi konverzacemi Tessy a Erica, kdy nebyl vlastně tak úplně vidět rozvoj jejich vztahu, což trošku působilo, jako by si autorka chtěla usnadnit práci. Ale jinak nemůžu jinak než chválit. Až je z toho moje kritická duše nesvá :D


Sleduj mě jsem si jednoduše užila od začátku do konce. Knížku hodnotím 4.5 hvězdičkami (tu půlku si schovávám na druhý díl) a okamžitě chci pokračování, protože ten konec! Proč to jen musí být duologie… Knížku doporučuji všem milovníkům contemporary a příběhů, které vás drží v napětí. A doufám, že si nakladatelství Yoli pospíší a co nevidět vydá druhý díl, který v angličtině nese název Tell Me No Lies.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz