Jedno poslední dobrodružství. | Oba na konci zemřou (Adam Silvera)

13. listopadu 2018 v 17:55 |  Knižní recenze
Oba na konci zemřou (Adam Silvera)
Původní název: They Both Die at the End
Rok vydání: 2018
Žánr: young adult, contemporary, lgbt
Počet stran: 352
Nakladatelství: CooBoo
Vazba: paperback

Život neexistuje bez smrti a láska bez ztráty.

Když Mateovi zazvoní 5. září těsně po půlnoci telefon a dozví se, že tento den bude jeho poslední, najednou neví, co dělat. Tichý a stydlivý Mateo je zničený z představy, že by měl opustit svého nemocného otce nebo nejlepší kamarádku. Ale ví, že má poslední šanci vyrazit do světa a něco zažít.

Rufusovi zazvoní telefon se stejnou zprávou, právě když se pere s novým klukem své expřítelkyně. Rufus už ztratil celou svou rodinu, a tak ví, jak to s telefonáty chodí. Ale ani tak to není snazší. Se smrtí na krku a policií v patách musí Rufus utíkat.

Kluci se neznají, ale rozsudek smrti je svede dohromady. A tak se společně vydávají na své poslední dobrodružství…

Oba na konci zemřou mě upoutali svým názvem už v době, kdy jsem ještě ani nevěděla, že titul vydá nakladatelství CooBoo. Přestože totiž říká všechno, stejně mu nevěříte. Říkáte si "co kdyby". Podněcuje ve vás touhu hádat, jestli to dopadne tak, jak se nabízí - protože to je přece až moc očividné. Zároveň to ve vás probouzí strach, neboť doufáte, že se hlavní postavy svému osudu nakonec opravdu vyhnou.

Další z věcí, kterou musím na příběhu Adama Silvery vyzdvihnout, je styl, jakým je příběh vyprávěn. Protože tady nenajdete jen kapitoly z pohledu Rufuse a Matea, ale také mnoha dalších vedlejších charakterů, a to dokonce i takových, které se v ději mihnou jen na chvilku. Někdo by to mohl brát jako zbytečný prvek, když uvážím, že k hlavní dějové lince nijak významně nepřispěly, ale mně se prostě líbilo, jak se v příběhu tito lidé náhodně potkávali.

"Neznám každý detail z jeho minulosti. Ale to, co jsem od něho za jediný den získal, je víc, než si myslím, že bych si kdy zasloužil. Nevím, jestli to dává smysl."
"Co bez tebe budu dělat?"
Tahle otázka obtěžkaná dalšími neznámými je důvodem, proč jsem nechtěl, aby někdo věděl, že umírám. Jsou otázky, na které nedokážu odpovědět. Nedokážu říct, jak budete žít beze mě. Nedokážu říct, jak mě máte oplakávat. Nedokážu vás přesvědčit, že nemáte mít pocit viny, pokud zapomenete na výročí mé smrti nebo pokud si uvědomíte, že uběhly dny nebo týdny nebo měsíce, a vy jste žili, aniž byste si na mě vzpomněli.
Jen chci, abyste žili.

Ocenit musím taky svět, se kterým autor přišel. Prakticky se jedná o contemporary obohacené o sci-fi prvky. Existuje tu organizace, která si říká Hodina smrti, v níž pracují obyčejní lidé. Tito zaměstnanci však mají poněkud zvláštní práci - od půlnoci do tří ráno volají určitým lidem, aby jim oznámili, že před sebou mají svůj poslední den, během kterého zemřou. Díky tomu může každý prožít svoje poslední chvíle podle vlastních představ.

Tady však s pochvalami musím bohužel skončit. Největší problém celé knihy byl v tom, že mi ani jedna z hlavních postav nesedla. Během čtení jsem se dokonce přistihla, že fandím nějakému naprosto vedlejšímu charakteru, protože mě jeho osud zajímal mnohem víc než ten Mateův nebo Rufusův. Tihle dva nebyli od začátku nejlepší přátelé, ale právě naopak jen dva kluci, kteří se seznámili díky faktu, že před sebou mají svůj poslední den. Možná z toho důvodu na mě jejich rozhovory působily uměle a nepřirozeně. Připadaly mi podivné a jakoby vtlačené na sílu. Stejně tak bylo zvláštní, jak rychle se oba sblížili. Ale co já vím, třeba to bylo normální vzhledem k tomu, že věděli, jak málo času jim zbývá.


Vůbec nejvíc mi ale asi vadilo, jak se oba rozhodli svůj poslední den strávit. Protože ten můj by takhle prostě nevypadal. Procházení se po městě s cizím člověkem, projíždění se na kole, zkoušení nejrůznějších věcí jako například virtuální reality, zpívání karaoke a tancování v klubu - to jako fakt ne. Proto jsem obzvlášť otráveně protáčela oči, když Mateo zase jednou (čti každou chvíli) prohlásil, jaké dobrodružství ve svém životě najednou zažívá a že konečně začal žít.

V knížce se dočkáte i jemné romantiky. Avšak vzhledem k tomu, jak jsem celému příběhu (a postavám) nevěřila, neměla pro mě žádný význam. Když jsem knížku otvírala, těšila jsem na lgbt, ale ve chvíli, kdy na to opravdu přišlo, mi to celé připadalo příšerně nucené. Nikde jsem neviděla ten vývoj vzájemné náklonnosti, a polibek tak přišel prakticky odnikud. Ale co byste chtěli po jednodenní záležitosti, že?

Život není určený k tomu, aby ho člověk žil sám. Ani soudné dny.

Vzhledem k tomu, jak špatně jsem se sžila s hlavními postavami, mi bylo v závěru jedno, jestli na konci zemřou, jak hlásá název, nebo ne. Ale jedno vím jistě, Hodinu smrti bych v našem světě nechtěla. Ani za nic mě neláká představa, že by mi v můj poslední den někdo zavolal, že zemřu. I kdyby to znamenalo, že se nestihnu rozloučit s blízkými nebo ještě zažít nějaké dobrodružství. Představa takového světa mě děsí a knížka ve mně v tomto smyslu zanechala pocit jisté temnoty a úzkosti.


Nejsem si jistá, co si o knize myslet. Čekala jsem něco úžasného, a i když tu jsou věci, které musím ocenit, bylo v ní až moc toho, co mi nesedělo. Proto Oba na konci zemřou hodnotím 2.5 hvězdičkami. A doporučuji vám se před čtením vůbec nedívat na komentáře na Databázi knih, protože jsou plné spoilerů. Jsem ráda, že jsem tam zašla, až když jsem měla dočteno :D
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz