Konečně svět víl, jak má být. | Krutý princ (Holly Black)

3. listopadu 2018 v 18:07 |  Knižní recenze
Krutý princ (Holly Blacková)
Původní název: The Cruel Prince
Série: Krutý princ (1.)
Rok vydání: 2018
Žánr: young adult, fantasy, romance
Počet stran: 420
Nakladatelství: CooBoo
Vazba: paperback

Jude bylo sedm, když jí zabili rodiče a unesli i s jejími sestrami na proradný dvůr víl. O deset let později ale netouží po ničem jiném než patřit mezi víly. A to i přes to, že je smrtelná. Většina víl lidmi pohrdá, nejvíce princ Cardan, nejmladší a nejpodlejší syn krále. Aby Jude získala vysněné místo u dvora, musí se princi postavit. Zaplete se však do intrik, a když hrozí, že násilí zničí slavný dvůr, rozhodne se pro pochybné spojenectví, které ji může stát život.

Krutý princ je přesně to, co jsem kdysi očekávala, když jsem sahala po Dvoru trnů a růží od Sarah J. Maasové. Tehdy jsem po dočtení odešla pěkně zklamaná a rozhořčená, ale tentokrát… tentokrát to bylo ono. Svět víl od Blackové je originální, víly tu jsou představeny trošičku jinak, než jak jsme zvyklí. Dokonce bych řekla, že konečně pořádně. Od jejich vzhledu po krutost, politikaření a intriky.

Knížka svůj název nenese náhodou. Už na začátku jsem byla zaražená, kolik zla v některých postavách je. Násilí mě tu trochu znejišťovalo, později otravovalo, ale nakonec jsem si zvykla. Byla to jednoduše neoddělitelná součást světa, který Blacková vytvořila. S jistotou můžu říct, že já bych v něm žít nechtěla.

To však neplatí pro hlavní hrdinku. Přestože já bych jako člověk doufala, že se mi co nejdříve podaří vzít nohy na ramena, ona se cítila v zemi víl doma. Jude není žádná chudinka, právě naopak. Líbilo se mi, jak působila drsně, ale přitom jsem mohla v jejích myšlenkách číst, kolik snahy ji to stojí a že není až tak krutá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ale přiznám se, někdy mě svojí chladnokrevností trošičku udivovala, až děsila. Jude jsem si ale přese všechno oblíbila. I přesto, že ji nepřátelé sráželi, ona od svého cíle se prosadit a získat moc neustoupila ani na chvíli. A využívala při tom všechno, co dokázala.

Cardan botou rozhrne trávu s bodláčím. Locke chce něco říct, ale Cardan ho přeruší. "Tvá sestra tě opustila. Vidíš, jakou moc mají naše slova? A všechno může být mnohem, mnohem horší. Můžeme tě okouzlit tak, že budeš běhat po čtyřech a štěkat jako pes. Můžeme tě proklít touhou znovu slyšet líbeznou píseň, která tě stráví zaživa, nebo touhou zaslechnout ode mě milé slovo. Nejsme smrtelní. Jednou tě zlomíme. Zraníme. A ani se nebudeme muset moc snažit. Vzdej to."
"Nikdy," zatvrdím se.
Domýšlivě se usměje. "Nikdy? Nikdy je jako navždy - příliš velké gesto na to, aby mu člověk porozuměl."

Vykreslení postav je jednoduše obrovská přednost Blackové. Autorka vás dokáže přimět, abyste si někoho oblíbili, ale stejně tak abyste někoho jiného nenáviděli až do morku kostí. Měli byste vidět můj nakrčený nos, kdykoliv se v knize objevila Judeina sestra-dvojče Taryn. Stejně tak jsem byla udivená, když jsem zjistila, že si tak úplně (stejně jako hlavní hrdinka) nedokážu udělat názor na jejího nevlastního otce Madoka, který sice udělal hrozné věci, ale stejně…

A to je na tom celém vůbec nejlepší. Žádná z autorčiných postav není dokonalá. Všechny jsou propracované, reálné. To platí i pro prince Cardana, který přestože šikanuje, je hýřivý, bezstarostný a tak trochu opilec, je vám ho na konci líto a jeho interakce (tedy především na konci) s hlavní hrdinkou si užíváte.


Zápletka celkově je super. Zvraty na konci hodnotím jednoznačně kladně, jen mi připadalo, že by mohly být rychlejší, že děj mohl víc odsýpat. Na můj vkus se moc táhl, ostatně jako trošičku celá kniha. Protože jsem tušila, jak to skončí, čekání na konec bylo tak trochu útrpné. Nicméně závěrečná scéna byla skvělá a já teď prostě chci další díl. Hned!

"Láska je vznešená věc. Jak může být něco špatné, když pro to existuje vznešený důvod?"

Co jsem si na knížce zamilovala, byl jednoznačně její jazyk. Čtenář v textu nalezne spoustu myšlenek, nad kterými se musí pozastavit. Další předností je romantika. Není tu prakticky skoro žádná, jen nepatrné náznaky (to já ale vůbec nejradši) a potom kapitoly 25 a 26. Byla jsem tak mimo, že jsem je četla potom ještě několikrát, což se mi vážně už dlouho nestalo. A prostě vážně chci ten další díl :D


Krutý princ byl jednoduše přes moje prvotní obavy úžasné čtení. Hned po zaklapnutí knihy jsem běžela na Goodreads a měli byste vidět můj zničený výraz, když jsem zjistila, že druhý díl vychází v USA (!) teprve v lednu 2019. CooBoo by si mělo s překladem vážně pospíšit :D Krutého prince nakonec hodnotím 4.5 hvězdičkami a doporučuji ho všem milovníkům YA fantasy a hlavně Dvorů od Maasové.
 


Komentáře

1 K | Web | 4. listopadu 2018 v 7:50 | Reagovat

Svět, který vytvořila Holly Balcková je opravdu specifický. Vzpomínám, jak jsem od ní četla Daň peklu - úžasná knížka, která měla od každého něco. Musím se po Krutém princi podívat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz