Kým bez vzpomínek jsme? | Časoběžník (Ryan Graudin)

17. dubna 2019 v 16:42 |  Knižní recenze
Časoběžník (Ryan Graudinová)
Původní název: Invictus
Rok vydání: 2019
Žánr: young adult, sci-fi, romance
Počet stran: 360
Nakladatelství: Fragment
Vazba: paperback

Existence Farwaye Gaia McCarthyho, syna cestovatelky v čase z roku 2354 a gladiátora z roku 95, popírá veškeré přírodní zákony. Celý svůj život touží prozkoumat svoji minulost, takže když neuspěje u vstupních zkoušek do vládního programu cestování v čase, sáhne po jiné možnosti. Nechá se najmout jako velitel lodi, která létá do minulosti a krade pro černý trh vzácné dobové artefakty. Během rutinní zakázky, která ho zavede na palubu potápějícího se Titaniku, pozná záhadnou dívku. Je vždy jeden krok před ním a navíc zná velké tajemství: dějiny nejsou tak stálé a neměnné, jak se původně zdálo…

Standalone, cestování časem, tým lidí živící se kradením dobových artefaktů. No řekněte, nezní to skvěle? Pokud se do Časoběžníka pustíte, dostanete se s hlavními hrdiny na Titanik, do Alexandrijské knihovny, Kolosea a nejen tam. Těžko uvěřit, že se před psaním autorka bála do žánru sci-fi pustit. Tenhle příběh rozhodně není jednoduchý nebo prvoplánový.

Časoběžník je sci-fi odehrávající se v roce 2371, kde cestování časem není ničím zvláštním. Na tržištích koupíte předměty, které se typicky používaly v minulosti, a obyčejné jídlo (natožpak například taková zmrzlina) je jen pro bohaté, zbytek si musí vystačit s náhražkami, protože na potraviny finančně nedosáhne. Společnost je tu o tři a půl století vyspělejší než ta naše a číst o ní mě fascinovalo. Vůbec by nevadilo, kdyby jejímu popisu autorka ve svém románu věnovala o trochu více prostoru.

Far se znovu rozhlédl po promenádě, ale žádná z večerních rób, které patřily šokovaným ženám poletujícím okolo stewarda, nebyla žlutá. A za nimi? Žádná. Nic než prázdnota všeobjímajícího oceánu a… ledovec.
Ten ledovec.
Ještě byl maličký. Kdyby Far nevěděl, o co se jedná, nepatrného obrysu by si ani nevšiml, stejně jako hlídka na vraním hnízdě, která ho zaznamenala, až když se před ní objevil obrovský kus ledu a začal ničit ocelový trup s lehkostí závěsu.

Cestování časem je tu jiné, než na jaké jsem v young adult knihách zvyklá - využívají se k němu lodě (já si představovala něco na způsob vesmírných). Pochopitelně jsem si z celé knihy asi nejvíce užila části, kdy hlavní hrdinové cestovali do minulosti. Bylo zajímavé skrze to sledovat, jak se naše společnost vyvíjela, dobová nastavení, přístupy, překážky. Rasismus, klimatické změny, přístup k životu. Já byla pochopitelně okamžitě okouzlena skutečností, že jsem se hned na začátku příběhu spolu s hrdiny dostala na Titanik těsně před jeho srážkou s ledovcem (jak příhodné v těchto dnech), ale ještě o něco více fascinující byl náhled protagonistů na to, jak žijeme dnes, protože jednou z jejich cílových destinací byla i naše současnost, konkrétně Las Vegas.


Popravdě mám týmovky, tedy příběhy o více postavách, které spolu musí spolupracovat, nejraději. Posádka Invictu, jejich lodi, díky níž mohou cestovat časem a krást, je zrovna taková. Každý z nich má svoji úlohu - je tu Far, velitel lodi, který chodí do terénu, medička Priya, historička Imogen, inženýr Gram a k nim se ještě přidá Eliot, o níž nikdo nic neví a která očividně skrývá nějaké tajemství. Dynamika mezi nimi je příjemná, nálada často rozverná a ani o vtipkování tu není nouze.

"Eliot není tak zlá," namítla Imogen. "Vlastně jsem si jistá, že není vůbec zlá. Jenom je fakt osamělá. Neslyšíš to, někde na pozadí toho, co říká? Kdykoliv spolu mluvíme, bolí to… jak je smutná."
Teď, když to Imogen zmínila, Priye došlo, že něco podobného v jejím hlase taky pocítila. Něco jako křehké zoufalství, kterému nedokázala přijít na kloub, vzrůstající, slabé jako ozvěny orchestru Titaniku, které hrozí, že je všechny změní v přízraky. Co to je za dívku, která je ve všech databázích duch? Proč se jim snaží všechno sebrat?

Styl psaní mě taky oslovil. Je nejen chytrý, ale také krásný. Vyprávění je zamotané, plné mezer, takže jste nuceni přemýšlet a poměrně dlouho nechápete, co se vlastně děje a o co Eliot jde. Příběh je skrz naskrz plný děje a nebezpečí, takže se čte opravdu lehce. Na ten úkor se ale možná dozvídáme příliš málo o postavách. To, co jsem o nich totiž zjistila, mi vůbec nestačilo k tomu, abych se do nich vcítila, bylo mi jich líto, prostě mi na nich záleželo. Což je pochopitelně škoda, protože tohle potřebujete, obzvlášť na konci, kdy se všechno hroutí a správně byste o ně měli mít strach. Lépe by tak vyzněla myšlenka, která je tu navzdory akčnímu ději naznačena. Časoběžník by totiž mohl být rovněž příběh o identitě, o tom, jakou roli v našem životě tvoří vzpomínky, ale také o tom, kým bychom byli, kdybychom své vzpomínky ztratili.

Nedá se ani říct, že by se postavy během příběhu nějak vyvinuly, a možná právě to je důvod, proč jsem s nimi jako čtenář nedokázala navázat to správné pouto. To se ostatně odrazilo také v romantických částech příběhu. Zatímco jedna dvojice je spolu už od začátku knihy, aniž bychom viděli, jak se jejich vztah utvořil, druhá se dá dohromady před koncem, ale je to takové povrchní a nemastné neslané. V závěru mi tedy příliš nezáleželo na tom, jestli spolu zůstanou, nebo ne. Možná právě kvůli postavám mě příběh sice bavil, ale nikdy jsem nepocítila ten neodbytný pocit, kdy musíte číst a číst a číst a nemůžete přestat. A to je opravdu škoda, protože tenhle příběh je zajímavý a měl by jinak obrovský potenciál se vám usadit v mysli.


Opravdu obdivuju, když někdo zvládne napsat sci-fi nebo fantasy jako jednodílný román. Ryan Graudinové se to přitom výborně povedlo. Je škoda, že autorka nedokázala plně využít potenciálu, ale i tak si Časoběžník zaslouží 4 hvězdičky. Věřím, že někomu jinému bude stačit méně, aby si postavy oblíbil a záleželo mu na jejich osudu. Knížku doporučuju všem milovníkům příběhů o cestování časem, protože tenhle je opravdu originální.
 


Komentáře

1 Peqvy | Web | 1. května 2019 v 14:03 | Reagovat

Nedávno jsem na ni koukala v knihkupectví a musím říct, že upoutala mou pozornost. A po přečtení této recenze mi nezbývá nic jiného než si ji přidat do seznamu knih, které bych ráda přečetla :-)

2 Ronnie Sparks | E-mail | Web | 12. května 2019 v 17:57 | Reagovat

Tato kniha mě velmi láká, jen já mám teď doma tolik nových knih, že nevím, co číst dřív :-D určitě se někdy k této knize dostanu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2020 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz