Hra na všechny strany. | Princezna popela (Laura Sebastian)

16. července 2019 v 18:33 |  Knižní recenze
Princezna popela (Laura Sebastianová)
Původní název: Ash Princess
Série: Princezna popela (1.)
Rok vydání: 2019
Žánr: young adult, fantasy, romance
Počet stran: 360
Nakladatelství: CPress
Vazba: paperback

Theodosii bylo šest let, když do země vtrhli nepřátelé a zavraždili její matku, královnu ohně. Toho dne Theodosia přišla nejen o svou rodinu a říši, ale i jméno. Stala se vězeňkyní ve vlastním paláci a byla posměšně korunována na Thoru, princeznu popela. Po letech týrání a ponižování ze strany císaře Theodosia pochopí, že za svůj lid musí bojovat do posledního dechu, i když to znamená zradit svou lásku.

Když si přečtete anotaci Princezny popela, velmi rychle zjistíte, že se jedná zase o jeden příběh o princezně, zotročené zemi a jejích lidech, tyranovi, násilí a lásce k tomu nesprávnému člověku. Ostatně, já jsem při čtení prvotiny Laury Sebastianové načala i Meč a ptáčka a opravdu mě zarazilo, kolik společného obě anotace mají. Myslím tedy, že nikoho nepřekvapí, že jsem od knížky mnoho neočekávala. O to víc potěšená jsem byla, když jsem zjistila, že Princezna popela není k uzoufání nudné young adult fantasy napsané jako přes kopírák.

A teď už k tomu, co od knížky dostanete, a co nikoliv. Protože Princezna popela rozhodně nepřetéká akcí. Dalo by se říct, že se tam toho příliš neděje, čtenář se dočká především intrikaření, i když i toho by mohlo být v příběhu klidně víc. Na druhou stranu je zápletka poměrně nepředvídatelná. Čtení jsem si proto užívala a ne vždycky jsem věděla, jakým směrem se příběh dál vyvine, a to se mi na tom líbilo. Obzvlášť na konci všechno běželo jako na drátkách a já nemohla uvěřit, že to dopadne tak, jak si nalinkovala hlavní hrdinka. Bála jsem se, co se pokazí, a to mě drásalo. Proto musím autorku pochválit. Ani úplně na závěr nezapomněla překvapit.

Tohle je ta potíž se všemi kdyby. Jakmile s nimi člověk začne, neví, kdy přestat.

Sebastianová pěkně vystavila taky svět, ve kterém se příběh odehrává. Božstva, magie, ostrovy, zotročující dobyvatelský národ. Všechno jsem jí věřila, nikdy jsem neměla pocit, že by byl jen povrchně načrtnutý. I když v případě magie bych s takovým prohlášením raději byla zdráhavější, protože ta je tu opravdu jen okrajově. Věřím, že větší pozornost na ni autorka upře až v dalších dílech. Na druhou stranu určitě nebudu přehánět, když řeknu, že si Sebastianová poměrně libuje v násilí. Hlavního záporáka navíc dokázala na malém prostoru popsat tak odpudivě a oplzle, že mi nedělalo nejmenší problém pokaždé zkřivit obličej nechutí, když se objevil na scéně.

Ani Theodosie není výjimečnou young adult hrdinkou, protože stejně jako v jiných případech jsem měla občas chuť ji proplesknout. Zdá se, že to k tomuhle žánru už jaksi patří. Taky jsem ale nemohla jinak než si ji navzdory všemu oblíbit. Už jen velká dávka nespravedlnosti, která se jí dostávala, mě přiměla s ní soucítit. Nic mě nedokáže rozhořčit víc než právě nespravedlnost. Kromě toho je Thea pro své pocity a jednání reálná a uvěřitelná. Líbilo se mi, jak ji život s nepřáteli v přepychovém paláci nesemlel, jak dokázala hrát na všechny strany a především mě fascinovala její ochota se obětovat pro dobro věci a klidně zemřít.


Zmínit musím taky Theodosiin vztah s její nejlepší přítelkyní Cress, dcerou vraha hrdinčiny matky. Nebyl vždy zcela upřímný a nejednalo se o čisté přátelství na život a na smrt a mě fascinovala jeho propracovanost, hranice, jednotlivé motivace za jednáními a prostě to, jak věci ve skutečnosti byly, nebo nebyly, aniž by si to zprvu člověk bez delšího zamyšlení uvědomil. Konec v tomto ohledu zanechává při představě dalšího vývoje na čtenáři husí kůži.

Naposledy se podívám do zrcadla. Popel se sype na moje tváře a nos, jsem jím poskvrněná. Červeň na mých rtech vypadá jako čerstvá krev. Zahlédnu mlhavý obraz své matky, ale poznamenaný nenávistí a zlostí, jakou ona nikdy nepoznala. Je mi to líto.
Zuřím.
Mám hlad.
A slibuji si, že jednoho dne budu sledovat, jak všichni shoří.

Jedna z věcí, která mě na knize zklamala, je romantický trojúhelník. Možná ale nejde ani tak o ten jako spíš o to, že se Thea někomu vyznává z lásky, aniž by tomu předcházel nějaký pořádný vývoj. Na druhou stranu očekávaný vztah s princem se mi líbil, i když přiznávám, že i tomu mohlo být věnováno víc pozornosti. Myslím, že tedy ani nemusím říkat, kterému z objektů Theodosiina zájmu fandím.

Navzdory mému nadšení není Princezna popela ani přinejmenším bez chybičky. Některé věci tu prostě nedávají smysl, ačkoliv se je autorka snaží obhájit. Například už jen to, že hlavní hrdinka nebyla při vpádu nepřátel do země zavražděna spolu s její matkou. Theodosie je právoplatnou následnicí, což pohání rebely v jejich akcích, protože stále doufají, že by ji mohli dosadit na trůn. Tak docela logický mi nepřipadal ani plán, se kterým Thea přišla - opravdu by smrt prince, kterého měla svést, dokázala připravit jeho otce, tyrana, o trůn? Protože o tom pochybuju. A takových věcí by se určitě našlo mnohem víc.


Ačkoliv jsem to nečekala, Princezna popela pro mě nakonec byla příjemným překvapením. Pokud rádi vyhledáváte young adult fantasy, určitě se nebojte knížku zkusit, obzvlášť pokud se vám líbila Rudá královna nebo podobné příběhy. Prvotina Sebastianové je podle mého názoru na podobné úrovni jako třeba Falešný polibek nebo Kletba vítězů. Knížku proto hodnotím 4 hvězdičkami a po pokračování určitě sáhnu. Podle anotace se zdá, že druhý díl bude o trošku něčem jiném než ten první. Jsem zvědavá.
 


Komentáře

1 Peqvy | Web | 25. září 2019 v 15:33 | Reagovat

Tahle knížka mě velmi zaujala! 🙂 Zní opravdu zajímavě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2020 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz