Na slovíčko o knihách

Parádní knižní šílenství v Praze. | HumbookFest 2018

12. října 2018 v 8:15
Co si budeme povídat, šestý říjen jsem vyhlížela už nějakou dobu. Prázdniny plné výletů skončily a místo toho začal ve škole nový semestr. Ta moje část rozmazlená volnem se tedy nemohla dočkat, až konečně vypne a zase si někam vyjede… a k tomu všemu ještě na knižní festival!

Do Prahy jsem se s kamarádkou a přítelem vydala už o den dřív, samozřejmě s velkou poloprázdnou taškou, aby bylo při zpáteční cestě místo na nové knížky :D V sobotu ráno jsme tramvají vyrazili na místo konání HumbookFestu, a když jsme se supěním vyšplhali všechny schody a ocitli se v Kongresovém centru, musela jsem uznat, že se letos pořadatelé vážně překonali. V první chvíli jsem si připadala jako v nákupním středisku. Oproti minulým ročníkům festivalu to tam jednoduše bylo hrozně pohodlné.

Na druhou stranu mého pocitu dítěte v hračkářství jsem všude pobíhala tak moc, že mi v závěru připadalo, že jsem na samotném festivalu nestihla ani zdaleka tolik, kolik bych si přála. Přiznávám, byla jsem z toho trošičku rozmrzelá. Přednost jsem dala spíš českým besedám než těm zahraničních autorů. Možná za to mohl fakt, že mezi cizinci nebyl žádný můj vyloženě oblíbenec, ale možná taky to, že Češi mluvili o hrozně zajímavých věcech.


DYSTOPIE: JEŠTĚ FIKCE, NEBO UŽ REALITA?
Ujít jsem si rozhodně nenechala besedu Petry Stehlíkové a Pavla Bareše o dystopiích. Oba mluvili nejen o tom, co dalšího chystají, ale taky o psaním samotném, což je pro pisálka, jako jsem já a mnozí další, vždycky zajímavé. Pár věcí, které mě zaujaly:

• Je dobré mít nad sebou bič, nicméně přílišný tlak je naopak kontraproduktivní. (To na mně docela sedí - když mám před sebou velkou výzvu, většinou pak pro jistotu nedělám nic.)

• Betačtenáři nemusí mít vždycky pravdu. Proces tvorby knihy zahrnuje nejrůznější vnitřní bitvy ve spisovatelově hlavě, proto je nejlepší, když při psaní dáváte text číst někomu, kdo vám ho pochválí (samozřejmě objektivně) a motivuje vás tak k pokračování. Ty přísnější čtenáře si nechte až na konec, kdy budete mít hotovo. Jinak byste totiž knihu nemuseli dopsat nikdy…

• Na neustálé odmítání rukopisu redaktory si nakonec zvyknete. Jen to prostě zkoušejte dál, nicméně předpokládejte, že vždycky můžete být lepší.

V každém případě jsem se hlavně dozvěděla, že Petra Stehlíková právě dopisuje třetí díl Naslouchače a doufá, že se jí podaří do konce tohoto roku poslat rukopis do nakladatelství. V takovém případě bychom se na něj mohli těšit na podzim 2019. Kromě toho taky padl dotaz, s kým hlavní hrdinka Ilan skončí - zda s kapitánem (můj osobní tip :D), nebo Vargasem. Jak to bude, samozřejmě neprozradila, ale s věkovým rozdílem si prý velkou hlavu nedělá. Všichni bojovníci pětadvacítky totiž vypadají zhruba na pětadvacet a staří jsou stovky let… takže rok sem, rok tam. Pavlu Barešovi zase vyjde pokračování Projektu Kronos v květnu 2019 a momentálně pracuje na superhrdinském románu odehrávajícím se v současné Praze. Hlavní postavou je prostořeká dívka. Musím říct, že jsem stejně jako autor zvědavá, jak tohleto dopadne :D Ale věřím, že dobře.


TVŮRČÍ PSANÍ OD A DO Z S PAVLEM RENČÍNEM
No a protože patřím mezi pisálky, ujít jsem si samozřejmě nenechala přednášku o kreativním psaní. Pavel Renčín to pojal vážně skvěle, navíc působil jako hrozně srdečný člověk. Opět pár věcí, které mě zaujaly:

• Jen zlomek z lidí, kteří tvrdí, že chtějí napsat román, ho opravdu napíší.

• První napsaný román je klíčový. Díky němu zjistíte, že vždycky dojdete na konec, že psaní není jen nekonečný proces bez konce.

• Román je jako perla. Základem je zrnko písku - jeden nápad, podnět (může to být klidně fotka, scéna z filmu apod.). Tyhle nápady jsou lepivé, spojují se samy, až nakonec ze všech zrnek vznikne právě perla. Vtipné a pravdivé je, že často počáteční nápady a podněty nedávají smysl nikomu jinému než vám.

• Každá cesta je platná. Člověk, který píše dívčí románek, je úplně stejně dobrý jako člověk píšící vysokou literaturu. Všechno má svoje obtíže. Nicméně nemůžete psát něco, od čeho budete v závěru očekávat něco jiného.

• Když něco děláte dost dlouho a dost dobře, nakonec se to povede. (To teda pevně doufám :D)


ZAHRANIČNÍ AUTOŘI
Po přednášce o kreativním psaní jsme se konečně vydali do hlavního sálu. Stihli jsme akorát konec besedy se Sebastienem de Castellem, čehož jsme okamžitě zalitovali, protože tenhle autor je prostě hrozně vtipný a sympatický. Trochu víc jsme si ho spolu s ostatními autory užili při This or that, kdy se spisovatelé vždycky rozhodovali mezi dvěma možnostmi. Claudia Gray se spolu se Sebastienem de Castellem shodli na tom, že celý Harry Potter je ve skutečnosti série o Hermioně a jejích dvou neschopných kamarádech. Sara Raasch zase třeba uznala, že má radši čtení než psaní, protože je to míň namáhavé (to souhlasím!).


FRONTA, FRONTA A ZASE FRONTA
Přestože bylo místo konání HumbookFestu obrovské, stánek s knihami byl od začátku v takovém obležení, že jsme to s kamarádkou vzdaly a rozhodly se k němu zajít až po besedě se Sebastienem de Castellem. Jak velké bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že za těch pár hodin z pultu úplně vymizela dvojka Diabolika, na kterou jsem si brousila zuby, a taky Kletba vítězů, která vyšla už v září. No, alespoň jsem moc neutratila :D V tašce mi skončila Trnitá řeč od Leigh Bardugo, protože ty ilustrace jsou prostě nádherné (!), a Tisíc kousků tebe, abych si je mohla u Claudie Grayové nechat podepsat. Při samotné autogramiádě zahraničních autorů jsem se zděsila, kolik VIP lístků se muselo prodat. Když si vzpomenu, že byly pryč během prvních pár hodin od zahájení prodeje… Dvě hodiny, které jsme s kamarádkou stály ve frontě, jsem si krátila čtením Krutého prince, jehož recenzní výtisk majitelé VIP lístků dostali. Byla jsem z něho nadšená, protože má knížka super hodnocení na Goodreads a já hádala, že právě ji v balíčku najdeme. Kromě Tisíc kousků tebe jsem si nakonec nechala podepsat i Divotvůrce od Sebastiena de Castella. Příjemně mě taky překvapila fronta, která se stála na podpis knížek od českých autorů. Je vážně skvělé, jak moc o české tituly čtenáři stojí!

Příští rok mě můžete na HumbookFestu čekat znovu. Zatím to každý rok byla parádní akce. Vážně doufám, že se v Praze nadcházející podzim ukáže nějaký autor, který je pro mě srdcovou záležitostí. Z takové Marissy Meyerové, Kerstin Gierové, Lauren Oliverové, Jandy Nelsonové nebo třeba i Kaie Meyera bych se pominula :)

Všichni knihomolové na jednom místě. | Svět knihy 2018

15. května 2018 v 17:20
Na veletrh Svět knihy jsem se jako milovnice knih chtěla už nějaký ten rok podívat. Smůla však je, že vždycky probíhá v květnu, který je pro vysokoškoláka dost nešťastné období. Letos se však všechno sešlo tak dobře, že jsem nakonec 12. května nasedla s přáteli brzy ráno do vlaku a vyrazila směr Praha. Učení jsem si vzala s sebou do batohu, ale teď vím, že to bylo naprosto zbytečný :D Učit jsem se zvládla asi tak deset minut během cesty a nepamatuju si z toho vůbec nic.

Hned po příjezdu na holešovické výstaviště jsem zamířila do hlavní budovy, kterou jsem prolítla během pár minut. Bylo tam přelidněno a dusno, přesně jak jsem čekala. Naštěstí jsem věděla, co si chci koupit, ještě než jsem vůbec do Prahy jela. Takže určitě nemůžu říct, že by mě knížky Holka na suchu od Laury Silvermanové, Pán stínů od Cassandry Clareové a Z kouře a kamene od Alžběty Bílkové v mojí tašce zrovna překvapovaly.

Nakonec jsem vyrazila k bílému stanu kousek od hlavní budovy, kde se konal HumbookStage, hlavní důvod, proč jsem na veletrh vůbec jela. Na přednášce o komiksech jsem nebyla, protože ty nepatří mezi moje záliby, ale hned nato následovala diskuze o LGBT literatuře, které se účastnil Theo Addair, autor Muffinu a čaje, se kterým jsem nedávno dělala rozhovor, Martin Bečan, autor Kaziměstů, a knižní bloger Jakub Pavlovský. Bavili se mimo jiné o tom, jaká je v této oblasti v dnešní době situace - jak se k (nejen) homosexuálním dětem chovají jejich spolužáci, jak jejich orientaci přijímají (co si budeme vykládat, děti někdy dokáží být pěkně zlé), o velké volnosti, kterou v České republice autoři mají a podobně. Asi všichni se shodli na tom, že by ke všeobecné toleranci přispělo, kdyby se už v dětských knížkách velmi přirozeně a nenásilně objevovaly zmínky o homosexualitě (a to například v takové podobě, že má dívka dvě maminky). Jako pisálka mě nejvíc zaujal prohozený fakt, že homosexualita by nikdy neměla být pokládána za hlavní charakteristiku postavy. Je pravda, že u heterosexuálních postav se taky nikdo nepozastavuje nad tím, že jsou heterosexuální.

Po skončení jsem si konečně nechala od Thea podepsat Muffin a čaj, z čehož mám velkou radost :) Následovala diskuze Knižní blogeři vs. redaktoři, která mě bavila mnohem víc, než jsem čekala. Dozvěděla jsem se, že nakladatelé v základě rozlišují mezi knížkami spotřebními (paperbacky) a těmi s pevnou vazbou a přebalem, které působí luxusně a kterým nakladatelé velmi věří. Stejně tak se v diskuzi objevil pojem mluvící jména. Skutečnost, že jsou některá jména v knihách překládána a jiná ne, má totiž důvod. Pokud v knížce narazíte na vyloženě přeložené jméno, většinou to znamená, že má pro příběh nějaký význam. Na celé diskuzi měl velký podíl šéfredaktor CooBoo Petr Eliáš, který říkal opravdu zajímavé věci a bylo poznat, že svému oboru vážně rozumí a má ho rád. Na závěr se mi líbilo konstatování Jiřího Štěpána z Hostu, že knížka bez překlepů není reálná. V poslední době se na internetu setkávám s velkou kritikou chyb v knihách. Určitě si nemyslím, že to je v pořádku, sama jsem celkem hnidopich, ale v tomto ohledu s redaktorem Hostu prostě souhlasím.

Myslím, že vůbec nejvíc jsem se těšila na Jak mi vydali knížku, kde se rovnou čtyři autoři (Alžběta Bílková (Fragment), Pavel Bareš (Host), Anna Musilová (YOLI) a Mirka Varáčková (Booklab)) dělili o svoje pisatelské začátky, zkušenosti s jednáním s nakladateli, nabízením rukopisů, odmítnutím a podobně. Myslím, že pro všechny pisálky byl super zážitek si něco takového vyslechnout. A pokud plánujete nabízet rukopis, mohly by vám pomoct tyto rady, které v diskuzi padly:

• Byť to může znít klišoidně, nikdy se nevzdávejte, neustále to zkoušejte a hlavně pište a zdokonalujte se v tom.

• Musíte si věřit, a to i v případě, kdy vaše dílo bude někdo hanit; zároveň však musíte být váš největší kritik.

• Přestože vám může připadat, že by váš rukopis potřeboval úpravy a není hotový, nenechte to dojít tak daleko, že na něm budete pracovat deset let jen proto, že jste podle vás nedosáhli sta procent. Je lepší skončit na osmdesáti, než se neustále hnát za stem, kterého v závěru stejně nikdy nedosáhnete.

• Pohlídejte si, z jakého mailu posíláte rukopis. Hravá přezdívka může nejenže odradit redaktora, ale díky ní může váš mail spadnout do spamu (:D).


Ještě před začátkem diskuze jsem si zaskočila za Alžbětou Bílkovou a nechala si od ní podepsat její prvotinu. Knížka Z kouře a kamene se potom dočkala společně s dílkem Drž mě, když padám od Mirky Varáčkové křtu. Hned nato Fragment vyhlásil vítěze druhého ročníku literární soutěže Hvězda inkoustu, kterým se stala Kateřina Šardická se svým detektivním fantasy Zmizení Sáry Lindertové, na které se můžeme v knižní podobě těšit přesně za rok. Stejně tak bylo zveřejněno téma pro třetí ročník, kterým je Praha roku 2120. Tak co, zúčastníte se? :)

Jinak se mi moc líbilo, že se na akci podílela nejen Albatros Media nakladatelství, ale taky ta ostatní, která vydávají young adult knihy. Navíc jste se mohli celou dobu jen tak procházet mezi autory knížek, redaktory a šéfredaktory nakladatelství a známějšími knihomoly a prohodit s nimi pár slov. Z veletrhu jsem odcházela s dobrou náladou. Příští rok jdu bez váhání zase!

Nejlepší YA knížky, které jsem v roce 2017 přečetla

20. ledna 2018 v 16:20
Loňský rok byl u mě, co se týče přečtených knih, poměrně úrodný. Ne, že bych si myslela, že 39 přelouskaných knížek je nějak převratně vysoké číslo, ale zlepšení oproti roku 2016 to rozhodně je. Když jsem začala přemítat, které tituly za to rozhodně stály, došla jsem k pěti kouskům. Jsou mezi nimi prakticky všechny knížky Měsíčních kronik, jež jsem loni přečetla, první díl Temných lstí a humorná Má lady Jane. Všechno to jsou vlastně fantasy, a tak se mi moje tajná touha najít nějaké hodně dobré contemporary nevyplnila. Snad bude v tomhle letošek lepší.

Na co si brousím zuby #1

17. listopadu 2017 v 10:48
Vánoce mám ráda. Mimo jiné taky proto, že mám výmluvu a bez větších výčitek si můžu pořídit trošku větší množství knih. Takže co jsem si nekoupila během roku, se smísí s říjnovými a listopadovými novinkami a mně domů pokaždé přijde větší balík :3 A co do něj chci přihodit letos?

Temné lsti: Paní půlnoci (Cassandra Clare)

Clareová je skvělá vypravěčka. Tuto knížku s krásnou obálkou jsem měla vypůjčenou z knihovny a četla jsem ji na pláži v Řecku. Děj sice nebyl až tolik promyšlený, ale pořád byl dobrý a moc mě bavil prvek zakázané lásky mezi hlavními hrdiny. Nemůžu se dočkat druhého dílu, tuhle sérii si prostě musím skoupit celou a nemohou za to jen skvělé obálky :)

Nejlepší YA contemporary, které jsem v poslední době četla

2. listopadu 2017 v 10:21
Se mnou je ta obtíž, že na všem neustále hledám mouchy. Takže když už se mi něco opravdu líbí, je to zázrak. Poslední dobou jsem si začala všímat, že mě young adult contemporary začalo bavit víc než fantasy a dystopie. Z mého pohledu si to docela zaslouží, protože mi i na napsání připadají těžší. Samozřejmě, při tvorbě fantasy nebo třeba těch dystopií potřebujete notnou dávku fantazie, ale napsat zajímavě život teenagera, který je ve většině případů vlastně docela nudný… to je podle mě leckdy umění. Konec řečí, tohle jsou knihy, které řadím nejen mezi svoje nejoblíbenější contemporary, ale mezi svoje nejoblíbenější kousky v knihovně vůbec.
 
 

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz