Na slovíčko o knihách

Všichni knihomolové na jednom místě. | Svět knihy 2018

15. května 2018 v 17:20
Na veletrh Svět knihy jsem se jako milovnice knih chtěla už nějaký ten rok podívat. Smůla však je, že vždycky probíhá v květnu, který je pro vysokoškoláka dost nešťastné období. Letos se však všechno sešlo tak dobře, že jsem nakonec 12. května nasedla s přáteli brzy ráno do vlaku a vyrazila směr Praha. Učení jsem si vzala s sebou do batohu, ale teď vím, že to bylo naprosto zbytečný :D Učit jsem se zvládla asi tak deset minut během cesty a nepamatuju si z toho vůbec nic.

Hned po příjezdu na holešovické výstaviště jsem zamířila do hlavní budovy, kterou jsem prolítla během pár minut. Bylo tam přelidněno a dusno, přesně jak jsem čekala. Naštěstí jsem věděla, co si chci koupit, ještě než jsem vůbec do Prahy jela. Takže určitě nemůžu říct, že by mě knížky Holka na suchu od Laury Silvermanové, Pán stínů od Cassandry Clareové a Z kouře a kamene od Alžběty Bílkové v mojí tašce zrovna překvapovaly.

Nakonec jsem vyrazila k bílému stanu kousek od hlavní budovy, kde se konal HumbookStage, hlavní důvod, proč jsem na veletrh vůbec jela. Na přednášce o komiksech jsem nebyla, protože ty nepatří mezi moje záliby, ale hned nato následovala diskuze o LGBT literatuře, které se účastnil Theo Addair, autor Muffinu a čaje, se kterým jsem nedávno dělala rozhovor, Martin Bečan, autor Kaziměstů, a knižní bloger Jakub Pavlovský. Bavili se mimo jiné o tom, jaká je v této oblasti v dnešní době situace - jak se k (nejen) homosexuálním dětem chovají jejich spolužáci, jak jejich orientaci přijímají (co si budeme vykládat, děti někdy dokáží být pěkně zlé), o velké volnosti, kterou v České republice autoři mají a podobně. Asi všichni se shodli na tom, že by ke všeobecné toleranci přispělo, kdyby se už v dětských knížkách velmi přirozeně a nenásilně objevovaly zmínky o homosexualitě (a to například v takové podobě, že má dívka dvě maminky). Jako pisálka mě nejvíc zaujal prohozený fakt, že homosexualita by nikdy neměla být pokládána za hlavní charakteristiku postavy. Je pravda, že u heterosexuálních postav se taky nikdo nepozastavuje nad tím, že jsou heterosexuální.

Po skončení jsem si konečně nechala od Thea podepsat Muffin a čaj, z čehož mám velkou radost :) Následovala diskuze Knižní blogeři vs. redaktoři, která mě bavila mnohem víc, než jsem čekala. Dozvěděla jsem se, že nakladatelé v základě rozlišují mezi knížkami spotřebními (paperbacky) a těmi s pevnou vazbou a přebalem, které působí luxusně a kterým nakladatelé velmi věří. Stejně tak se v diskuzi objevil pojem mluvící jména. Skutečnost, že jsou některá jména v knihách překládána a jiná ne, má totiž důvod. Pokud v knížce narazíte na vyloženě přeložené jméno, většinou to znamená, že má pro příběh nějaký význam. Na celé diskuzi měl velký podíl šéfredaktor CooBoo Petr Eliáš, který říkal opravdu zajímavé věci a bylo poznat, že svému oboru vážně rozumí a má ho rád. Na závěr se mi líbilo konstatování Jiřího Štěpána z Hostu, že knížka bez překlepů není reálná. V poslední době se na internetu setkávám s velkou kritikou chyb v knihách. Určitě si nemyslím, že to je v pořádku, sama jsem celkem hnidopich, ale v tomto ohledu s redaktorem Hostu prostě souhlasím.

Myslím, že vůbec nejvíc jsem se těšila na Jak mi vydali knížku, kde se rovnou čtyři autoři (Alžběta Bílková (Fragment), Pavel Bareš (Host), Anna Musilová (YOLI) a Mirka Varáčková (Booklab)) dělili o svoje pisatelské začátky, zkušenosti s jednáním s nakladateli, nabízením rukopisů, odmítnutím a podobně. Myslím, že pro všechny pisálky byl super zážitek si něco takového vyslechnout. A pokud plánujete nabízet rukopis, mohly by vám pomoct tyto rady, které v diskuzi padly:

• Byť to může znít klišoidně, nikdy se nevzdávejte, neustále to zkoušejte a hlavně pište a zdokonalujte se v tom.

• Musíte si věřit, a to i v případě, kdy vaše dílo bude někdo hanit; zároveň však musíte být váš největší kritik.

• Přestože vám může připadat, že by váš rukopis potřeboval úpravy a není hotový, nenechte to dojít tak daleko, že na něm budete pracovat deset let jen proto, že jste podle vás nedosáhli sta procent. Je lepší skončit na osmdesáti, než se neustále hnát za stem, kterého v závěru stejně nikdy nedosáhnete.

• Pohlídejte si, z jakého mailu posíláte rukopis. Hravá přezdívka může nejenže odradit redaktora, ale díky ní může váš mail spadnout do spamu (:D).


Ještě před začátkem diskuze jsem si zaskočila za Alžbětou Bílkovou a nechala si od ní podepsat její prvotinu. Knížka Z kouře a kamene se potom dočkala společně s dílkem Drž mě, když padám od Mirky Varáčkové křtu. Hned nato Fragment vyhlásil vítěze druhého ročníku literární soutěže Hvězda inkoustu, kterým se stala Kateřina Šardická se svým detektivním fantasy Zmizení Sáry Lindertové, na které se můžeme v knižní podobě těšit přesně za rok. Stejně tak bylo zveřejněno téma pro třetí ročník, kterým je Praha roku 2120. Tak co, zúčastníte se? :)

Jinak se mi moc líbilo, že se na akci podílela nejen Albatros Media nakladatelství, ale taky ta ostatní, která vydávají young adult knihy. Navíc jste se mohli celou dobu jen tak procházet mezi autory knížek, redaktory a šéfredaktory nakladatelství a známějšími knihomoly a prohodit s nimi pár slov. Z veletrhu jsem odcházela s dobrou náladou. Příští rok jdu bez váhání zase!

Nejlepší YA knížky, které jsem v roce 2017 přečetla

20. ledna 2018 v 16:20
Loňský rok byl u mě, co se týče přečtených knih, poměrně úrodný. Ne, že bych si myslela, že 39 přelouskaných knížek je nějak převratně vysoké číslo, ale zlepšení oproti roku 2016 to rozhodně je. Když jsem začala přemítat, které tituly za to rozhodně stály, došla jsem k pěti kouskům. Jsou mezi nimi prakticky všechny knížky Měsíčních kronik, jež jsem loni přečetla, první díl Temných lstí a humorná Má lady Jane. Všechno to jsou vlastně fantasy, a tak se mi moje tajná touha najít nějaké hodně dobré contemporary nevyplnila. Snad bude v tomhle letošek lepší.

Na co si brousím zuby #1

17. listopadu 2017 v 10:48
Vánoce mám ráda. Mimo jiné taky proto, že mám výmluvu a bez větších výčitek si můžu pořídit trošku větší množství knih. Takže co jsem si nekoupila během roku, se smísí s říjnovými a listopadovými novinkami a mně domů pokaždé přijde větší balík :3 A co do něj chci přihodit letos?

Temné lsti: Paní půlnoci (Cassandra Clare)

Clareová je skvělá vypravěčka. Tuto knížku s krásnou obálkou jsem měla vypůjčenou z knihovny a četla jsem ji na pláži v Řecku. Děj sice nebyl až tolik promyšlený, ale pořád byl dobrý a moc mě bavil prvek zakázané lásky mezi hlavními hrdiny. Nemůžu se dočkat druhého dílu, tuhle sérii si prostě musím skoupit celou a nemohou za to jen skvělé obálky :)

Nejlepší YA contemporary, které jsem v poslední době četla

2. listopadu 2017 v 10:21
Se mnou je ta obtíž, že na všem neustále hledám mouchy. Takže když už se mi něco opravdu líbí, je to zázrak. Poslední dobou jsem si začala všímat, že mě young adult contemporary začalo bavit víc než fantasy a dystopie. Z mého pohledu si to docela zaslouží, protože mi i na napsání připadají těžší. Samozřejmě, při tvorbě fantasy nebo třeba těch dystopií potřebujete notnou dávku fantazie, ale napsat zajímavě život teenagera, který je ve většině případů vlastně docela nudný… to je podle mě leckdy umění. Konec řečí, tohle jsou knihy, které řadím nejen mezi svoje nejoblíbenější contemporary, ale mezi svoje nejoblíbenější kousky v knihovně vůbec.
 
 

Reklama
© 2018 papirovakridla.blog.cz | sev.k@email.cz